Ztráta identity olomoucké Sigmy? Od Karla Brücknera k Pavlu Hapalovi -2.díl

Předchozí kapitolu můžetet najít zde:

Když se z vojenské služby začaly vracet olomoucké naděje, začalo se rodit něco velkého. Nikdo ale nečekal, jak rychlý a úchvatný ten vzestup bude. V první polovině 90. let Sigma Olomouc šokovala fotbalovou Evropu, poprvé poslala své odchovance do velkých zahraničních lig a natrvalo otiskla svou stopu do novodobé československé reprezentace.

Návrat z vojny a historický milník

Hlavními tahouny Sigmy z řad odchovanců se na začátku 90. let stali hráči, kteří po úspěšném startu v Sigmě museli v letech 1988–1990 absolvovat povinnou vojenskou službu. Hapal se vrátil o 49 ligových zápasů zkušenější (před nástupem na vojnu měl za Sigmu 29 ligových startů), Látal 41 zápasů za Duklu (před tím 35 za Sigmu), Kotůlek měl poměr 39 zápasů v Dukle a 19 před tím v Sigmě. To jim bylo něco kolem dvaceti. Kdo má dnes ve dvaceti 70 ligových startů?

Jejich návrat pomohl vystřelit klub k novým výšinám.

V sezóně 1990/1991 poprvé v historii odehráli odchovanci celkem více než 100 zápasů v základní sestavě. To už byl zpět u kormidla Karel Brückner (předchozí smlouva mu skončila v roce 1987).

Zatímco Petr Mrázek a Rudolf Muchka už pomalu ze sestavy vypadávali, Hapal poprvé odehrál plnou porci všech 30 zápasů, Machala jich přidal 27 a Kotůlek po návratu z Dukly Banská Bystrica stihl 15 jarních duelů a Látal 6. Novou tváří v áčku se stal jednadvacetiletý Michal Gottwald.

Unikátní bundesligový export a bitva s Barcelonou

Skvělé ligové výkony otevřely olomouckým odchovancům dveře do světa. Oldřich Machala (společně s Romanem Sedláčkem) přestoupil jako první odchovanec Sigma do německé Bundesligy a to do týmu Hansa Rostock, který jako úřadující mistr poslední sezóny východoněmecké ligy (1990/91) získal klub společně s druhým týmem Dynamo Drážďany přímé právo na start v nejvyšší sjednocené Bundeslize.

Na tehdejší dobu, kdy platily striktní limity na počet cizinců, šlo o naprosto nevídanou věc. Do roku 1992 v Bundeslize platilo, že do jednoho zápasu mohli být nasazeni max. dva hráči bez německého občanství, od sezóny 1992/93 tři.

1980–1990: Éra „Pravidla tří“ (Protekcionismus)

V této dekádě platily tvrdé kvóty. Evropská fotbalová asociace (UEFA) uplatňovala striktní „pravidlo 3+2“ – klub mohl v evropských pohárech nasadit maximálně 3 cizince a 2 takzvané „asimilované“ hráče (cizince, kteří v zemi působili dlouho). Domácí ligy měly podobná omezení.

Podíl cizinců v ligách: Držely se stabilně pod 10 % (v top 5 ligách Evropy). Podíl odchovanců / domácích hráčů: Extrémně vysoký. Většina klubů stavěla na vlastních zdrojích, protože nákup cizince byl vzácností. Domácí hráči tvořili 90 %+ kádrů.

Zákaz startu (tzv. Heyselský trest po tragických událostech ve finále PMEZ 1985): Britská vláda pod vedením Margaret Thatcherové nejprve sama stáhla anglické týmy z nadcházejícího evropského ročníku. Následně UEFA udělila všem anglickým klubům plošný zákaz startu v evropských pohárech, který původně platil na neurčito. Zákaz pro anglické kluby nakonec trval 5 let (v letech 1985–1990). Liverpool FC jako hlavní viník tragédie dostal trest ještě o rok delší a do Evropy se směl vrátit až po 6 letech (pro sezónu 1991/92).

Oba exolomoučtí hráči pak na podzim 1991 (ještě společně s exsparťnem Františkem Strakou) nastoupili v 1. kole tehdejšího Poháru mistrů evropských zemí (dnes Liga mistrů) proti slavné CF Barcelona. Právo na účast si Hansa Rostock vybojovala ještě vítězstvím ve východoněmecké lize v její poslední sezóně 1990/91. Po výsledcích 0:3 a 1:0 sice vypadli, ale Machala se zapsal do dějin jako první odchovanec Sigmy, který nastoupil v evropské soutěži za zahraniční tým a vlastně i v jedné z TOP 5 lig (zahrál si mj. proti Guardiolovi).

Petr Mrázek si po konci kariéry v Sigmě našel angažmá ve 3. německé lize a později hrál nejvyšší soutěž na Islandu.

Magický večer v Hamburku a Real Madrid na Hané

Rok 1991 byl pro Sigmu průlomový. Tým vedený Karlem Brücknerem poprvé skončil na 3. místě tabulky, zářil v Poháru UEFA a olomoucká „dvojčata“ Hapal s Látalem a také Kotůlek, se poprvé objevili v československé reprezentaci.

V Poháru UEFA se fantastickým způsobem „prodal“ zejména Pavel Hapal. Evropou tehdy obletěl sestřih jeho úchvatné branky na půdě Hamburgeru SV, kde si zasekávačkou položil celou obranu včetně gólmana a dělovkou málem protrhl síť. Na jaře 1992 svůj status hvězdy potvrdil gólem Realu Madrid. To už se ale neodvratně blížil jeho velký přestup do Bayeru Leverkusen, kam v roce 1992 odešel za tehdy astronomických 3,5 milionu marek (což v té době činilo údajně cca 63 milionů Kčs).

V pohárové Evropě 1991/92 si z odchovanců Sigmy zahráli v základu Kotůlek, Hapal, Látal a na podzim v polovině zápasů i Gottwald. Na hřiště se dostal i Muchka. Celkově sezóna 1991/92 znamenala opět navýšení celkového podílu odchovanců Sigmy - poprvé překročil třetinu odehraného času v ligových zápasech.

Už na jaře 1992 navíc do základní sestavy Sigmy vletěl další talent – osmnáctiletý Michal Kovář, který prodělal křest ohněm v obou zápasech proti Realu. Základní sestavu Sigmy opustil až o devět let později odchodem do Německa v roce 2001.

Sigma znovu brala 3. místo a zopakovala si účast v poháru UEFA i v další sezóně 1992/1993. V této sezóně se v evropských pohárových zápasech kromě Kotůlka, Látala a Kováře díky velmi omezenému kádru objevili i někteří další mladí adepti, jejichž fotbalový život v Sigmě však neměl dlouhého trvání.

Tomáš Čapka sice v Sigmě debutoval už v 18 letech, ale před svým odchodem na vojenskou službu nehrál ani jednou v základu a jen 5× střídal. Sezóna 1991/92 ho zastihla v ligovém Unionu Cheb a na jaře 1992 byl už zpět v Sigmě, kdy odehrál další dva ligové zápasy. Svých pár minut slávy si ale užil na podzim roku 1992. Aniž by do té doby v sezóně odehrál jedinou ligovou minutu, střídal v 56. minutě prvního zápasu 1. kola poháru UEFA s Universitateou Craiova a v 87. minutě rozhodl o výhře 1:0. To byl jeho poslední zápas za Sigmu. Ivo Lošťák v odvetě dokonce v dresu Sigmy debutoval, aniž by do té doby odehrál jedinou ligovou minutu. Ve druhém kole jelo do Istanbulu k prvnímu zápasu s Fenerbahce jen 12 hráčů v poli. V základní sestavě se tak ocitl osmnáctiletý dorostenec Jiří Homola, rovněž bez ligového zápisu. A ani pak to na Sigmu nestačilo. Rok 1993 strávil v ligové Dukle Praha a po návratu z vojny stihl ještě před koncem roku třikrát střídat a to byl definitivní konec jeho účinkování v Sigmě. Podobný osud měl i hráč, který ho v tom zápase střídal - sedmnáctiletý Petr Kirschbaum. Svoji do té doby jedinou ligovou minutu odehrál pár dní před tím proti Slovanu Bratislava. Stal se v té době nejmladším hráčem, který do té doby hrál za Sigmu (překonal Pavla Hapala). Dodnes je Kirschbaum pátým nejmladším hráčem Sigmy vůbec. Ani jeho talent nestačil na víc, než 31 ligových startů za Sigmu a pár dalších za Bohemians.

Záskok, který zafungoval jen částečně.

Dalším vrcholem z pohledu podílu odchovanců na odehraném čase byla sezóna 1993/1994, první samostatná česká. Nezačala však dobře. Po 5. kole byl tým na 14. místě a vedení klubu Karla Brücknera odvolalo. Nahradil ho jeho asistent a bývalý hráč Sigmy Vlastimil Palička a na jaře přišel k týmu Dušan Radolský.

Podíl odehraného času odchovanců poprvé přesáhl 40 %. Osvědčené trio Látal, Kotůlek a Kovář doplnil po návratu z Německa zkušený Machala a poprvé výrazněji prorazil útočník Jiří Balcárek (*1973). Sigma nakonec zachránila 7. místo, což ovšem bylo nejhorší umístění za posledních pět let.

Bude pokračovat obdobím 1995-1999

Zdroje:

vlastní statistiy

wikipedia

oficiální statistiky FAČR

ročenky a oficiální publikace SK Sigma Olomouc

Transfermarkt.com