Měřítka spravedlnosti? Případ Turkovy moštárny vs.tichá invaze na Nových Mlýnech

Když se střetne mediální pozornost a skutečná systémová selhání, často se ukáže, že rovnost před zákonem má různá měřítka. Srovnání aktuálně řešené, údajně „černé“, Turkovy černé mostárny a více než 700 nepovolených staveb v okolí Novomlýnských nádrží na zemědělské půdě je výmluvnou ukázkou selektivní vymahatelnosti práva v České republice.

Malá stavba, velký mediální humbuk: Turkovy titulky

Nedávno se v médiích objevila zpráva, že úřady zahájily řízení o odstranění stavby známé jako Turkova černá moštárna. I když se jedná o nevelký objekt a jeho osud je v tuto chvíli v rukou stavebního úřadu, kauza má potřebný „příběh“ a dostává se jí značné mediální pozornosti.

Přestože je správné, že úřady řeší každé porušení stavebního zákona, ať už se jedná o malou moštárnu nebo velký dům, je právě tato mediální viditelnost a rychlost reakce v kontrastu s jiným, mnohem masivnějším problémem, úsměvná a alarmující zároveň.

Tichá invaze na Nové Mlýny: 700 černých staveb a ticho

Co je na současném „řešení“ úsměvné a zároveň alarmující, je absence srovnatelné pozornosti věnované masivnímu porušování zákona v jiné, citlivé lokalitě.

Přímo u Novomlýnských nádrží, v chráněné zóně s nejvyšší ochranou zemědělského půdního fondu (ZPF), se totiž nachází přes 700 černých staveb. Nejde o pár chatek, ale o stovky objektů – od přístavků po maringotky a pevné stavby – které vznikly zcela v rozporu se všemi platnými zákony, územními plány a především na půdě určené pro zemědělství a pod přísnou ochranou ZPF.

Jak potvrdily i závěry šetření Veřejného ochránce práv (ombudsmana), právo u Novomlýnských nádrží narazilo na hranici vymahatelnosti. Ombudsmanova zpráva potvrdila vážné systémové selhání, které umožňuje desítkám až stovkám lidí ignorovat zákon. Stavební úřady jsou na stovky těchto nelegálních objektů krátké. Přesto je pozornost médií minimální.

Kde jsou ta média, která by s takovou vervou, s jakou řeší jednu moštárnu, upozorňovala na masivní nelegální osídlení chráněné krajiny?

Dvě tváře vymahatelnosti a selektivní spravedlnost

Tato situace klade nepříjemné otázky. Proč je takový nepoměr v pozornosti a v rychlosti reakce?

1. Dramatičnost vs. Systém: Mediální svět dává přednost „kauzám“ s jasným protagonistou a rychlým vývojem. Řešení 700 staveb je pomalý, únavný proces, který nezaručuje dramatické titulky. Jedna mostárna je příběh, 700 staveb je systémový problém.

2. Hranice vymahatelnosti: Nové Mlýny demonstrují, že pokud je narušitelů příliš mnoho a systém je laxní dlouhodobě, stává se právo jen prázdnou frází. Úřady se zdráhají odstranit stovky staveb, zatímco u jedné, mediálně viditelné, konají rychleji.

3. Rovnost před zákonem: Pokud úřady nedokážou, nebo nechtějí, řešit masivní nelegální zábor a stavění v chráněné oblasti, jakou váhu pak má jejich horlivost v jednotlivých, menších případech? Nejedná se o selektivní spravedlnost? ⚖️

Tento příklad názorně ukazuje, že vymahatelnost práva v Česku je často ovlivněna velikostí hříšníka, počtem přestupků a hlavně – silou mediálního reflektoru.

Dokud se nevyřeší masivní selhání systému u Novomlýnských nádrží a u stovek dalších černých staveb po celé zemi, každé řízení o odstranění „malé“ černé stavby bude jen úsměvnou ukázkou dvojího metru. Měli bychom se ptát, proč je v demokratickém právním státě možné, aby stovky černých staveb na chráněné zemědělské půdě unikaly léta účinné sankci, zatímco osud jedné stavby plní titulky.

Paradox hejtmanovy horlivosti: Chráněný Soutok versus černé Mlýny

Situaci cynicky dokresluje i aktuální angažovanost nejvyššího představitele Jihomoravského kraje. Hejtman Jan Grolich, jak ukazuje jeho dopis poslanci, aktivně lobbuje za ochranu životního prostředí a podporuje vznik CHKO Soutok, s tím, že region v ní vidí „investici do budoucnosti jižní Moravy.“

Tento postoj vyvolává zásadní otázku ohledně politické selektivity a dvojího metru:

Je úsměvné a zároveň alarmující, že se politik na nejvyšší krajské úrovni s takovou vervou zastává ochrany jedné oblasti (CHKO Soutok – "moravská Amazonie"), zatímco v jeho vlastním kraji čelí úřady léta potvrzenému systémovému selhání při řešení 700 černých staveb u Novomlýnských nádrží. Tyto stavby přitom prokazatelně ničí chráněný zemědělský půdní fond a narušují ráz krajiny.

Pro veřejnost je paradoxní, že se vynakládá značná politická energie na prosazování nového, viditelného a „pozitivního“ projektu (CHKO), zatímco se nedostává vůle a prostředků na vyřešení starého, komplexního a politicky nevděčného problému (vymahatelnost práva vůči stovkám nelegálních staveb).

Dvě tváře vymahatelnosti a selektivní spravedlnost

Tato situace klade nepříjemné otázky. Proč je takový nepoměr v pozornosti a v rychlosti reakce?

Dramatičnost vs. Systém

Hranice vymahatelnosti: Nové Mlýny demonstrují, že pokud je narušitelů příliš mnoho a systém je laxní dlouhodobě, stává se právo jen prázdnou frází. Úřady se zdráhají odstranit stovky staveb, zatímco u jedné, mediálně viditelné, konají rychleji.Rovnost před zákonem: Pokud úřady nedokážou, nebo nechtějí, řešit masivní nelegální zábor a stavění v chráněné oblasti, jakou váhu pak má jejich horlivost v jednotlivých, menších případech? Nejedná se o selektivní spravedlnost? ⚖️Tento příklad názorně ukazuje, že vymahatelnost práva v Česku je často ovlivněna velikostí hříšníka, počtem přestupků a hlavně – silou mediálního reflektoru.

Dokud se nevyřeší masivní selhání systému u Novomlýnských nádrží a u stovek dalších černých staveb po celé zemi, každé řízení o odstranění „malé“ černé stavby bude jen úsměvnou ukázkou dvojího metru. Měli bychom se ptát, proč je v demokratickém právním státě možné, aby stovky černých staveb na chráněné zemědělské půdě unikaly léta účinné sankci, zatímco osud jedné stavby plní titulky.

Ptáme se ,

kde jsou teda ty média a hlídači údajné spravedlnosti a ochrany životního prostředí v ČR?

Zdroj.

https://www.ochrance.cz/aktualne/pravo_narazilo_u_novomlynskych_nadrzi_na_hranici_vymahatelnosti-_dve_setreni_ombudsmana_potvrdila_ze_na_stovky_cernych_staveb_jsou_urady_kratke/