Článek
První nabídka, která se zdála logická
Firmu jsem budovala několik let a konečně jsem si mohla dovolit někoho zaměstnat. Nešlo o žádnou velkou korporaci, ale o menší podnik, kde se počítala každá koruna. Tchyně byla bez práce a často si stěžovala, že ji nikde nechtějí. Měla zkušenosti, čas a chuť pomoci. Nabídla jsem jí místo s jasně danými podmínkami. Pracovní doba, náplň práce i mzda byly stejné jako u ostatních.
První týdny byly v pořádku. Chodila včas, plnila úkoly a doma jsem slyšela, jak je ráda, že má konečně práci. I manžel byl spokojený. Měla jsem pocit, že jsem udělala dobrý skutek a zároveň posílila firmu. Nikde jsem necítila napětí, jen drobné poznámky o tom, že rodina by si měla pomáhat víc než cizí lidé.
Den výplaty změnil atmosféru
Když přišel první výplatní termín, zavolala si mě stranou. Myslela jsem, že má otázku k docházce nebo k nějakému úkolu. Místo toho mi řekla, že čekala vyšší částku. Připomněla jsem jí domluvenou mzdu, na kterou kývla. Odpověděla mi klidně, ale pevně, že rodina by měla mít nárok na příplatky. Že přece nepracuje pro někoho cizího.
Začala mluvit o loajalitě, o tom, že se mnou stojí i v těžkých chvílích, a že by to mělo být vidět i na penězích. Připadala jsem si jako mezi dvěma světy. Jeden byl pracovní, kde platí pravidla a smlouvy. Druhý byl rodinný, kde se očekává automatická výhoda. Vysvětlovala jsem, že kdybych dala příplatek jí, musela bych ho dát všem. To ji urazilo.
Napětí se přeneslo domů
Od té chvíle se změnilo všechno. V práci dělala jen minimum a doma se o mně mluvilo jako o nevděčné ženě. Manžel byl mezi námi a bylo vidět, že je mu to nepříjemné. Večeře byly tiché, rozhovory opatrné. Najednou už nešlo jen o peníze, ale o pocit křivdy, který si každý vykládal jinak.
Rozhodnutí, které jsem dlouho odkládala
Snažila jsem se situaci zachránit. Nabídla jsem jasná pravidla, možnost bonusů za výkon a otevřenou komunikaci. Odpovědí bylo jen to, že rodina by se neměla měřit tabulkami. V tu chvíli mi došlo, že tohle není udržitelné. Práci jsem jí ukončila, přesně podle zákona.
Firmě se teď daří lépe než dřív. Rodinné vztahy se ale slepovaly pomalu a některé praskliny zůstaly. Kdykoli slyším, že práce s rodinou je ta nejjistější cesta, vybaví se mi den výplaty a věta o nároku na příplatky, která dokázala rozdělit víc než jakýkoli cizí zaměstnanec.
