Článek
Hledala jsem pomoc
Byla jsem po porodu unavená a toužila jsem občas vydechnout. Můj syn byl ještě malý, já se vracela do práce a cítila jsem, že to nezvládnu bez podpory. Proto jsem se rozhodla najmout mladou studentku, která by mi s hlídáním pomohla. Našla jsem ji přes doporučení známé a zpočátku se zdála ideální. Byla milá, usměvavá a syn si ji okamžitě oblíbil.
První podezření
Zpočátku jsem byla ráda, že se o něj stará někdo, kdo má energii a dokáže se mu věnovat. Jenže po pár týdnech jsem si začala všímat drobností. Manžel se o ni zajímal víc, než by mi bylo příjemné. Nadhazoval poznámky, že je chytrá, hezká a má smysl pro humor. Přičítala jsem to jeho povaze a snažila se na to nemyslet.
Moment prozrazení
Jednoho dne jsem se vrátila domů dřív. Očekávala jsem, že najdu syna u pohádek a manžela u počítače. Místo toho jsem je zastihla v obýváku spolu, ale ne v situaci, kterou by někdo chtěl vidět. Zůstala jsem stát u dveří a chvíli jsem nedokázala ani promluvit. Když si mě všimli, nastalo trapné ticho. Syn spal v dětském pokoji a oni dva se na mě jen dívali.
Těžká rozhodnutí
Nevím, co bolelo víc. Zrada manžela, nebo pocit, že jsem si do domu sama přivedla někoho, kdo to celé způsobil. Manžel se snažil omlouvat, ona rychle zmizela a už jsem ji nikdy neviděla. Byla to chvíle, kdy se mi zhroutil svět. Musela jsem se rozhodnout, jestli zůstanu, nebo odejdu.
Jak to dopadlo
Nakonec jsem manželovi řekla, že nemám sílu mu znovu věřit. Nebylo to jen o jedné chybě, ale o tom, že v době, kdy jsem nejvíc potřebovala jeho podporu, se otočil jinam. Od té doby jsme šli každý svou cestou. Syn vyrostl, má dnes vlastní život, a já jsem se postupně naučila fungovat bez manžela.
Dodnes si to pamatuji
Někdy si říkám, že bych to raději nikdy nezjistila. Možná by náš vztah pokračoval dál v iluzi, že je všechno v pořádku. Jenže život mi nastavil zrcadlo a ukázal mi pravdu v té nejhorší podobě. Dodnes cítím, jak se mi v ten den sevřel žaludek, a ten obraz se mi nikdy úplně nevymazal z hlavy.
