Článek
Máme zde desítky genderových identit, jako je agender, bigender, demigender, genderfluid, multigender, omnigender, pangender, polygender nebo genderless. Jejich počet neustále roste a někde se v reakci na tuto skutečnost dokonce mění jazyk a vznikají např. úplně nová zájmena, aby jazyk dokázal lépe odrážet novou realitu.
Začíná se však ukazovat, že ani neustálé rozšiřování počtu genderových identit (a že jich je) nemůže být dostatečně inkluzivní. Mnozí tomu určitě nebudou chtít věřit, ale rostoucí počet všemožných „genderů“ přestává pomalu stačit k zahrnutí všech možných identit, k nimž se lidé mohou hlásit.
Slyšeli jste někdy o fenoménu zvaném transspeciesismus? Jednoduše řečeno jde o jedince, kteří jsou sice biologicky lidmi, nicméně mají za to, že nepatří k druhu homo sapiens sapiens a tvrdí o sobě, že jsou např. zvířata, rostliny a někdy i neživé věci. A takových lidí stále přibývá.
V Německu, konkrétně na berlínském nádraží Potsdamer Platz měli nedávno setkání lidé identifikující se jako psi. Sešlo se zde kolem 1000 takových lidí… tedy vlastně ne lidí, nýbrž „psů.“ Nikoho asi nepřekvapí, že účastníci mezi sebou nekomunikovali lidskou řečí, ale pouze vytím a štěkáním.
Cítíte se být kapybarou?
Nejde ale zdaleka o první událost tohoto druhu. Už loni se dočkala pozornosti zpráva o Japonci jménem Toko, který utratil dva miliony jenů za speciální oblek, v němž by co nejvíce vypadal jako kolie. Na videu, které pak zveřejnil, prohlásil, že se vždy přál stát zvířetem.
Už před časem se také psalo o tom, že v Británii se čím dál více dětí identifikuje jako psi, kočky nebo jako dinosauři, převlékají se za ně a chtějí, aby například jejich učitelé k nim tak přistupovali. V jedné škole prý jeden žák trval na tom, aby byl oslovován jako dinosaurus. Další měl nosit kápi a požadovat, aby byl považovaný za Měsíc.
Na jedné státní střední škole ve Walesu zase jistý student považující se patrně za kočku, měl na otázky vyučujícího odpovídat mňoukáním. Vznikl z toho samozřejmě obrovský problém zejména při komunikaci a britská vláda musela na situaci reagovat vydáním dekretu, který zakazuje přistupovat k žákům jako ke kočkám, měsícům Jupiteru nebo vyhynulým predátorům.
Kam se společnost řítí?
Dnes už tedy nemůžeme mít jistotu téměř v ničem: Narazíte na člověka, který ale ve skutečnosti může být kapybarou, bandikutem králíkovitým, smrkem ztepilým nebo rovnou planetou Jupiter. Vnímám proto jako obrovskou výzvu pro společnost, aby se stala co nejvíce inkluzivní a dokázala přijmout i všechny jedince, kteří se necítí být lidmi.
Hlavní otázkou samozřejmě je, jaké řešení může být nejvhodnější? Bude to určitě velice komplikované, protože skutečně inkluzivní prostředí a dostatečně svobodomyslnou atmosféru dokážou zatím nabídnout pouze psychiatrické léčebny.
Varování: Článek obsahuje prvky ironie a nadsázky
