Článek
V mnoha ohledech se strany mohou lišit. V Evropském parlamentu najdeme mezi nejhorlivějšími podporovateli Ruska reprezentanty německé krajní pravice, ale třeba také zástupce řeckých komunistů.
Jejich společným jmenovatelem je zpochybňování členství v EU, NATO či evropské jednoty. Dnes už není pochyb o tom, že ruské zasahování sehrálo nezanedbatelnou roli při ovlivňování postojů britské veřejnosti při kampani před referendem o setrvání či vystoupení země z EU.
Skandál bývalého poslance
Podezření zde byla už od roku 2016, kdy se řešily nesrovnalosti v rozpočtech kampaně Leave.EU, vazby některých brexitových aktérů na Rusko a nejasné finanční toky v UKIP a spřízněných organizacích.
Britské vyšetřovací orgány některé stopy uzavřely a velká část transakcí se bohužel nikdy plně neobjasnila kvůli nedostatečným pravomocím regulátorů a tehdejším mezerám ve financování politických kampaní.
Aktuální kauza bývalého europoslance UKIP Nathana Gilla, který se přiznal k přijímání úplatků, se stala doposud nejvýraznějším prokázaným případem přímého ovlivňování britské politiky ze strany Ruska ve vrcholných institucích EU.
V celé věci šlo o to, že mezi prosincem 2018 a červencem 2019 přijímal úplatky. Údajně mělo jít o peníze výměnou za opakování proruských narativů v EP, jejich šíření v britských médiích a zpochybňování sankcí proti Rusku. Letos se 26. září přiznal k osmi trestným činům úplatkářství.
Přijímal úplatky od ruského zprostředkovatele Olega Vološina. V letech 2018 až 2019 Vološin totiž nejméně osmkrát Gillovi řekl, aby v Evropském parlamentu pronášel protiukrajinské projevy, šířil dezinformace, zval evropské politiky na proruské akce a prováděl další aktivity v zájmu Moskvy.
Nakonec byl odsouzen k 10,5 roku vězení. Jedná se o bezprecedentně vysoký trest pro bývalého člena EP. Skandál byl zlomový také v tom, že poprvé došlo k jasnému potvrzení, že ruské peníze přímo ovlivňovaly chování poslance Evropského parlamentu z britské strany, která hrála klíčovou roli v brexitovém procesu.
Ruský vliv v unijních institucích
Ukázalo se, jak snadno mohou zahraniční aktéři pronikat do evropských institucí. Paradoxně k tomu dochází prostřednictvím politiků zaštiťujících se vlastenectvím či obranou národní suverenity.
Tato aféra byla jednou z mála takových, kde se toto podezření na konkrétního politika podařilo prokazatelně doložit soudně. Tento případ sice časově spadá až do období po brexitovém referendu.
Můžeme ho však zařadit do širšího vzorce, kdy Evropě nepřátelské mocnosti jako Rusko využívají radikální euroskeptická hnutí jako svého trojského koně k oslabení EU a prosazování svého vlivu.
Nathan Gill byl typickým představitelem vlny „nových euroskeptiků.“ Do Evropského parlamentu se dostal díky probrexitové vlně v roce 2014. Aktivně projevoval své postoje namířené proti EU.
Po odchodu z UKIP v roce 2018 pak přešel do Brexit Party/Reform UK. Jeho profil odpovídal typu politiků, které Rusko dlouhodobě podporovalo: Protievropský a zároveň kritický vůči protiruským sankcím, s omezeným politickým zázemím a zranitelný vůči finančním tlakům.
Různé nástroje, stejný cíl
Gillova aféra zapadá do obecně sdíleného obrazu o působení Ruska v EU, které užívá k prosazování své politiky různé nástroje. V první řadě aktivně podporuje spřízněné strany, jako tomu bylo v případě půjčky pro francouzskou Národní frontu (2014), financování rakouských Svobodných (FPÖ) či kontaktů s německou Alternativou pro Německo (AfD).
Názornou ukázkou toho, jakým způsobem dokáže Rusko využívat pomoci jednotlivých politiků, představovala kauza známá jako „Ibiza-gate“ v Rakousku. V květnu 2019 se na veřejnost dostala nahrávka zachycující setkání tehdejšího šéfa FPÖ Heinze-Christiana Stracheho a jeho důvěrníka Johanna Gudenuse s údajnou neteří jistého ruského oligarchy.
Aféra získala svůj název, protože inkriminované setkání proběhlo v červenci 2017 na španělském ostrově Ibiza. Strache měl nabízet veřejné zakázky rodině údajného ruského oligarchy výměnou za pomoc FPӦ při volbách.
Probírala se zde také možnost nákupu bulvárního listu Neue Kronenzeitung, který je zároveň nejčtenějším deníkem v Rakousku, vlivnými Rusy, což by usnadnilo ovlivňování veřejného mínění ve prospěch Kremlu.
Mezi dalšími prostředky nelze nezmínit operace, jejichž účelem je rozšiřování dezinformací. K tomu Rusku slouží tak zvaná „alternativní média“ zaměřená na šíření zpráv namířených proti EU a podporu politiky Kremlu.
Vedle toho Rusko užívá i kybernetické útoky a úniky e-mailů. Stalo se tak třeba během kampaně Emmanuela Macrona v roce 2017 či útoky na Bundestag v letech 2015 a 2021, kdy taktéž došlo k napadení e-mailových účtů.
Otazníky zůstávají
Otázky kolem brexitu proto znovu ožívají: Gill sice sám nebyl přímo aktérem referenda, ale jeho strana a širší okolí politiků kolem UKIP tvořili nedílnou součást kruhů šířících kampaně proti EU i proruské postoje a opírali se o netransparentní financování. Případ znovu otevírá debatu o tom, zda ruský vliv nezasahoval i do období před rokem 2016.
Kauza inkriminovaného bývalého britského europoslance vyvolala také otázky, proč nebyly varovné signály zachyceny dříve. Celá aféra kolem Nathana Gilla slouží jako velké varování.
Nešlo o izolovaný incident, ale projev širšího problému, který má pro evropskou bezpečnost zásadní dopady: Vyšla zde najevo zranitelnost evropských institucí vůči vlivu nepřátelských velmocí. Navíc vidíme, jak potřebné je v současné době transparentní financování politických subjektů.
Tím se nabourává obraz UKIP a dalších pro-Brexitových uskupení jako „nezávislých bojovníků za suverenitu,“ protože ve skutečnosti slouží zájmům nepřátelské velmoci. Potvrzuje, že Rusko jedná s cílem narušit jednotu EU.
Lze očekávat, že případ může sloužit jako precedens, že ovlivňování evropské politiky zahraniční mocností může vést až k trestní odpovědnosti na nejvyšší úrovni.
Nutnou reakcí na podobné případy proto bylo už dříve zavedení opatření proti zahraničnímu vlivu. EU zde zareagovala posílením regulací týkajících se financování politických stran či monitoringu zahraničního vlivu a také využitím bezpečnostních složek pro ochranu EP.
Nezanedbatelná menšina
Když britští poslanci Evropského parlamentu v roce 2020 odešli, proruský tábor Evropského parlamentu samozřejmě přišel o část své síly, nicméně by bylo naivní myslet si, že zmizel. Někteří poslanci naopak projevují proruské postoje čím dál otevřeněji.
Už během celého předchozího volebního období (tj. v letech 2019-2024) existovala před zahájením ruské invaze na Ukrajinu skupina poslanců Evropského parlamentu, která konzistentně hlasovala proti rezolucím odsuzujícím politiku Moskvy či naopak podporující bránící se Ukrajinu.
Nejvýznamnější tváří byla patrně Tatjana Ždanoka z Ruského svazu Lotyšska. Už od loňského února je vyšetřována kvůli údajným vazbám na ruskou tajnou službu FSB, což fakticky ukončilo její dvacetiletou kariéru v Evropském parlamentu.
Dalším častým odpůrcem proukrajinských rezolucí byl německý poslanec Maximilian Krah z krajně pravicové AfD. V březnu přestoupil do Bundestagu. Ten ho později zbavil poslanecké imunity z důvodu vyšetřování údajné korupce a špionáže ve prospěch Číny.
14 rezolucí za rok a půl
Od začátku aktuálního volebního období hlasoval nový parlament o nejméně 14 rezolucích týkajících se Ruska a Ukrajiny. Tato hlasování mohou sloužit i jako lakmusový papírek výše podpory Ruska.
Podle zjištění serverů EUobserver a Novaya Gazeta Europe se během předchozího, devátého volebního období Evropského parlamentu v průměru zhruba 40 poslanců postavilo proti rezolucím týkajícím se Ruska, zatímco dalších 43 se jich podle zjištění hlasování zdrželo.
V novém složení Evropského parlamentu se tento počet téměř zdvojnásobil. Proti takovým návrhům nyní hlasuje přibližně 84 poslanců a dalších 62 se odmítá postavit na žádnou stranu.
Podpora proruských návrhů se tak v novém složení EP téměř zdvojnásobila. Blok stále nemá sílu zabránit přijetí rezolucí namířených proti politice Kremlu, jeho síla však rozhodně není úplně zanedbatelná.
Le penovci proti Rusku?
Velmi zajímavé je pozorovat vývoj postojů stran dlouhodobě vnímaných jako vstřícnějších vůči kremelské politice. Poslanci za francouzské Národní sdružení (RN) hlasovali před invazí vždy odmítavě vůči protiruským rezolucím.
Nyní už jsou ale daleko méně předvídatelní. Strana se zjevně pokouší co nejvíce přiblížit politickému mainstreamu. Nepodpořila sice rezoluci na pomoc Kyjevu, nicméně hlasovala pro rezoluce odsuzující ruskou falzifikaci historie nebo deportace ukrajinských dětí Ruskem.
Naopak zástupci slovenské strany Smer a maďarského uskupení Fidesz šli opačným směrem. Poslanci Fideszu podpořili poměrně dost protiruských rezolucí do konce roku 2022. Pak se ale jejich postoj změnil. Zvláště od konce předchozího volebního období můžeme pozorovat větší podíl odmítavých hlasování.
Velmi podobným vývojem prošlo v posledních letech hlasování europoslanců ze strany Smer. Zhruba od konce předchozího období hlasují i jeho zástupci způsobem, který více vyhovuje Kremlu.
Top 20 proruských poslanců v Evropském parlamentu
Na základě hlasování o proruských rezolucích bylo vyhodnoceno 20 nejproruštějších poslanců: Sedm z nich pocházelo z Německa. Konkrétně šlo o 5 zástupců z levicově populistické Spojenectví Sahry Wagenknechtové (BSW) a 2 z krajně pravicové AfD. Nezanedbatelné zastoupení bohužel měli i poslanci z obou států bývalého Československa.
Na Slovensku to bylo pět lidí (tři poslanci Smeru, dva za stranu Republika). Jedná se o rovnou třetinu z celkových 15! Bohužel zde figurují také tři zástupci z řad českých europoslanců.
Konkrétně jde o Ivana Davida, Ondřeje Dostála a Kateřinu Konečnou. Všichni tři zmínění fakticky kolaborují se státem považujícím Česko za nepřátelskou zemi.
Hrozba ze strany cizích velmocí, především Ruska, ale také třeba Číny, není nic vzdáleného. Reálně docházelo a stále dochází k ovlivňování politického rozhodování v celé Evropě i uvnitř Evropského parlamentu.
Cizí aktéři užívají k prosazování svých zájmů v Evropě dlouhodobě různé nástroje. Cíl je však vždy stejný: Oslabení soudržnosti Evropské unie, důvěry veřejnosti v demokratické instituce a zpochybnění západní zahraniční politiky v oblastech, jako je spolupráce v rámci NATO, uplatňování protiruských sankcí a podpora Ukrajiny.
