Článek
Třeba zprávy o tom, že Evropa má problém s ilegální migrací ve Středozemním moři už může po „krizovém“ roce 2015 jen stěží někoho překvapit. Neznamená to však, že bychom tomu měli přestat věnovat pozornost.
Právě naopak. Počet lidí pokoušejících se dostat středomořskou cestou do Evropy, začíná opět stoupat. Brát na lehkou váhu hrozbu opakování osm let starých událostí rozhodně není na místě.
Nárůst migrace
Všichni máme v stále v živé paměti dobu, kdy se příchod příliš mnoha běženců vymkl Evropě z rukou. Ve zmíněném kritickém roce přišel do Evropy přes Středozemní moře více než jeden milion lidí. O rok později, v roce 2016 už to bylo „pouze“ 373 tisíc.
Stalo se tak zejména díky dohodě EU s Tureckem, které se zavázalo k tomu, že bude výměnou za finanční podporu potírat nelegální migraci. Od té doby číslo několik let neustále klesalo až na 95 tisíc osob v roce 2020, kdy celý svět řešil především pandemii nemoci covid-19. Poté ale začaly roční počty příchozích migrantů pomalu, ale významným způsobem opět stoupat.
Zatímco v roce 2022 bylo zaznamenáno 159 tisíc případů ilegálních migrantů, letos na konci července to bylo už více než 110 tisíc. Z těchto 110 tisíc příchozích jich kolem 85 tisíc přišlo do Itálie. Největší zastoupení mají mezi příchozími lidé pocházející z Tuniska, Egypta a Bangladéše. Můžeme očekávat, že číslo za letošek bude podstatně vyšší než loni.
Řešení migrace ale nezáleží jen na samotné EU, resp. jejích členských státech. Předpokládá dobré vztahy se třetími zeměmi nacházejícími se v přilehlém sousedství Evropské unie, protože právě ony mohou při boji s ilegální migrací výrazně pomoci.
Dohoda s Tuniskem
Jistou naději na zlepšení tedy může přinést chystaná dohoda s Tuniskem, která má pomoci při potírání ilegální migrace. Nezanedbatelná část migrantů se totiž dostává do Evropy právě přes tento stát nacházející se zhruba uprostřed severní Afriky.
V tomto případě se naštěstí pro Evropu jedná o věc, na jejímž řešení mají eminentní zájem oba zúčastnění aktéři. S ilegální migrací se totiž nyní potýká i samotná severoafrická země. Význam této dohody může být podobný, jako v případě zmíněné dohody EU s Tureckem v roce 2016, díky níž se počet příchozích migrantů do Evropy výrazně snížil.
Jedná se o partnerskou dohodu, která má pro nás význam v řadě ohledů. Netýká se jen migrace, ale i spolupráce v obchodu či podpory tuniské ekonomiky. Dohoda zahrnuje příslib EU poskytnout Tunisku významnou pomoc o celkové výši jedné miliardy eur (23,7 miliardy korun) na pomoc s hospodářskou krizí, na záchranu státních financí a řešení migrační krize. Většina prostředků je podmíněna uskutečněním ekonomických reforem.
A co další země?
Dohoda s Tuniskem však představuje jen částečné řešení problému. Už proto, že při pohledu na mapu Středomoří musí být každému jasné, že tuniské pobřeží zahrnuje jen zlomek migračních tras. Klíčovou roli zde hraje Libye, kterou podstatná část migrantů prochází.
Právě tato země se ale ze všech severoafrických států potýká s největšími problémy. Libye zůstává už více než deset let fakticky rozdělená a dlouhodobá absence jedné legitimní vlády a všudypřítomná korupce představují úrodnou půdou pro převaděče migrantů, kteří se chtějí dostat do Evropy.
Migrační situace se po covidové pauze opět zhoršuje. Pašeráci se vrátili do míst, kde v posledních čtyřech letech nepůsobili. Stále více migrantů i z tak vzdálených zemí, jako jsou Pákistán nebo Srí Lanka, volí africkou cestu a velká část z nich se dostává do Evropy právě přes Libyi.
Odhaduje se, že v Libyi nyní žije 700 tisíc migrantů, z nichž mnozí mají v úmyslu dostat se přes Středozemní moře dále k evropským břehům. Takové množství lidí zcela pochopitelně představuje pro Evropu časovanou bombu.
EU musí lidi, kteří se dostávají na její území ilegálně a nemají nárok na mezinárodní ochranu, obratem vracet. Bohužel se tak neděje. I Evropská komise připouští, že navracet se ročně daří jen zhruba pětinu (21 %) z těch, jimž byl nařízený návrat zpět do země původu.
Všelék zatím neexistuje
Podobná dohoda jako s Tureckem či Tuniskem bude možná uzavřená i s Egyptem. Evropská unie usiluje i v případě nejlidnatější země severní Afriky o nové rozsáhlé partnerství především za účelem zastavení nelegální migrace a pašeráků lidí.
Jako pozitivní můžeme vnímat také iniciativu ze strany Itálie s cílem řešit problém migrace s dalšími středomořskými zeměmi ležícími jak v Evropě, tak v severní Africe a na Blízkém východě. Musíme ale mít na paměti, že ani dohody uzavřené se zeměmi nacházejícími se v těsném sousedství Evropy rozhodně nelze považovat za všelék.
Důležitá role Frontexu
Proč? V první řadě se nemůže v žádném případě jednat o trvalé a už vůbec ne úplné řešení. Migranti do Evropy nechodí jen přes Středozemní moře, ale také třeba přes Mauritánii. V Evropském parlamentu teď např. vyjednávám za svoji frakci – Evropskou lidovou stranu, aby bylo v této zemi možné posílit Frontex.
Cílem je řešit migraci hned v Mauritánii a nečekat, až se migranti dostanou na území EU. Navíc se tím předejde zbytečnému utonutí migrantů při cestě. Řešení zde ale brání levice. Zelení a socialisté jsou totiž proti a vyslání pobřežní stráže do Mauritánie považuji za „neokolonialismus.“
Přístup založený na dohodách se třetími zeměmi ale má i svá další úskalí. Nejvíce v tom, že státy, s nimiž byla dohodnutá spolupráce, mohou Evropskou unii začít vydírat, stejně jako Turecko stylem „buď zaplatíte, nebo vám budeme posílat migranty.“
Je dost možné, že v budoucnu budou požadovat víc a víc. Další výzva pro Evropu bude tedy spočívat v tom, aby se nestala aktérem, který se nechá vydírat od ostatních.
Přeji hezký den a veselou mysl!
