Článek
Nejde ale jen o agresi proti Ukrajině. O té nyní slýcháme neustále. Situace je v jistém ohledu horší, než si mnozí myslí. Málokdo si uvědomuje, že ruská agrese na Ukrajině představuje pouze část velkého problému.
Zapomíná se na to, že se Kreml nevzdal představy o obnovení územního rozsahu z dob sovětského impéria a pro dosažení svého cíle využívá veškeré dostupné prostředky.
Děsivé ambice Kremlu
Podstatné je pro nás především to, co Dragone zmiňoval dále: Aliance podle něj očekává, že se Kreml pokusí znovu získat kontrolu nad územími, která držel před rozpadem Sovětského svazu. Nejde jen o pobaltské státy. Evropa by proto měla zůstat ve střehu.
Hovořil o tom, že se NATO zaměřuje na svoji vlastní obranu, na odstrašování a na obranu na 360 stupňů. Podle jeho slov „Jsme v Arktidě, jsme na východě a pozorujeme jih.“ Tvrdí, že můžeme očekávat, že Rusko bude chtít znovu získat to, co mělo před rozpadem SSSR.
Vidíme to na Bělorusku, které se fakticky stalo vazalem Ruska. Moldavsko má stále problém kvůli Podněstří, kde Rusko drží své vojáky. Své zájmy má Rusko i v oblasti Kavkazu: Od roku 2008 zde okupuje část území patřícího Gruzii, kde se navíc snaží vydržovat proruskou vládu.
Respekt z Číny
Na státy střední Asie si Rusko nyní netroufne, ale jen kvůli tomu, že tam má své zájmy také vzmáhající se čínský drak. A válku na Ukrajině musíme vnímat především jako test toho, co si Moskva může dovolit a co jí projde.
Ostatně nemůžeme nic jiného čekat od Putina, který v roce 2005 nazval rozpad SSSR „největší geopolitickou katastrofou 20. století.“
Jako klíč k porážce Ruska vidí předseda vojenského výboru NATO ekonomické a vojenské vyčerpání. Připomíná, že Rusko již ztrácí přibližně 35 000 vojáků měsíčně. Jedná se o větší číslo, než byly celkové ztráty Sovětského svazu během 10 let války v Afghánistánu.
Pro Rusko jsou o to citelnější, když vezmeme v úvahu, že má nyní jen zhruba poloviční počet obyvatel ve srovnání s tehdejším SSSR. Způsob, jak porazit nepřítele, spočívá právě ve vyčerpání Ruska a jeho ekonomiky do té míry, že tato země nebude schopná dále vést válku.
Co udělá Babišova vláda?
Citovaný admirál se zároveň neobává toho, že USA ve velkém měřítku odstoupí z NATO, ale zdůrazňuje, že Evropa se již začala stavět na vlastní nohy. Mnohé evropské státy skutečně dokázaly zareagovat a zvyšují výdaje na obranu. Po loňském summitu v Haagu se mluví o cíli pěti procent HDP.
Významnou roli může nyní sehrát i Ukrajina jako poskytovatel bezpečnostních informací: Ukrajina se z pozice příjemce bezpečnostních informací stala jejich poskytovatelem. Lidé z ukrajinských ozbrojených sil slouží jako instruktoři pro armády NATO a sdílejí své jedinečné zkušenosti s bojem proti dronům.
Tyto nepochybně povzbudivé zprávy ale rozhodně nemůžeme chápat jako výzvu nechat se ukolébat a usnout na vavřínech. Ruská hrozba se týká i nás. Hybridní a nekonvenční hrozby zde máme stále a můžeme je očekávat i v budoucnu.
Kreml většinou nevyužívá k oslabení nepřítele ozbrojených střetů, ale především méně viditelné způsoby. Hrozba trvá a ruské hybridní operace se nevyhýbají ani Česku. Nejsou ničím abstraktním ani vzdáleným. Naopak mají naprosto reálnou podobu – jde především o šíření dezinformací a o kyberútoky.
Rusko neútočí jen tanky, ale také šířením strachu a lží. Musíme být schopní tomu čelit a pamatovat na to, že Rusko se nevzdalo myšlenky obnovit rozsah svého vlivu ze sovětských dob a rozumí jen síle.
Vezme to v úvahu i vláda Andreje Babiše? Zatím to tak vůbec nevypadá, když nedokáže vynaložit ani 2 %, která byla v rámci NATO dohodnutá už v roce 2014!
