Článek
Česko si ve druhé zmíněné oblasti vydobylo pověst důležitého hráče udávajícího v mnoha ohledech směr. Už před pár dny se Česku podařil jeden husarský kousek: Sehnat u několika zemí podporu nákupu 800 tisíc dělostřeleckých nábojů, které nyní Ukrajina tolik potřebuje. Na summitu v Paříži jsme se dohodli, že posílíme dodávky munice Ukrajině a navýšíme výrobní kapacity.
Proto, aby mohla být Evropa opravdu bezpečná, však potřebujeme, aby se podařila ještě jedna jiná věc, a tou je změna celkového nahlížení Evropy na obranný průmysl. Pokud nebude dost obranného materiálu ani pro Ukrajinu, ani pro ostatní evropské země, zajistit bezpečnost opravdu nepůjde. I zde může Česko přispět k významnému posunu.
Neotřelý český návrh
Ministři financí EU v únoru diskutovali o tom, jak financovat evropský obranný sektor, což je nejaktuálnější prioritou EU. Evropa se ocitla v komplikované situaci. Nedokáže vyrobit v reakci na ukrajinskou válku dostatek materiálu, aby byl Kyjev dostatečně vyzbrojen. Politici napříč EU proto začali houfně požadovat, aby se na obranný průmysl vynakládalo více prostředků.
A právě česká delegace v čele s ministrem Zbyňkem Stanjurou přišla s velmi neotřelým a pro mnohé určitě překvapivým návrhem: zahrnout investice do obrany pod označení „sociální dluhopisy“ EU, které by se používalo jako označení pro sociálně udržitelné investice, podobně jako se to dělá u zelených dluhopisů EU pro investice šetrné ke klimatu.
Znamenalo by to zařazení financování obranného průmyslu do kategorie „společensky odpovědné.“ Mnohým to může připadat přinejmenším zvláštní, že by do této kategorie spadala i výroba zbraní, ale dává to velmi dobrý smysl.
Pokud vezmeme v úvahu současné okolnosti, podpora konkurenceschopného evropského obranného průmyslu jednoznačně může být považovaná za společensky odpovědnou. Přispívá k naší bezpečnosti a má z toho prospěch celá společnost.
Návrh, aby se investice do obranného průmyslu nahlíželo podobně jako v rámci taxonomie udržitelnosti na zelené investice, si proto jednoznačně zaslouží podporu.
Změní banky postoj?
Jedná se také o podnět pro některé banky, aby přestaly se svým apriorním odmítáním čehokoli, co je spojené se zbrojením, protože tím v konečném důsledku jen hrály do karet Rusku, a to ještě více než celá prokremelská scéna dohromady.
Mnohé z nich odmítaly podporovat i firmy vyrábějící obranný materiál pro Ukrajinu kvůli tomu, aby dosáhly vysokého skóre tzv. ESG. Jedná se o hodnocení firem z hlediska své udržitelnosti, přínosu společnosti a životnímu prostředí. Způsob, jaký si banky zvolily k dosažení co nejvyššího hodnocení, bohužel nepočítal s tím, že Evropa bude jednou čelit vážné bezpečnostní hrozbě.
Nastal čas dát prostor evropskému obrannému průmyslu, aby konečně začal výrazně navyšovat kapacity nebo aby měl peníze na překlenovací úvěry. Jenomže mnohé banky velmi dlouho odmítaly jakkoli financovat zbrojní výrobu.
Po únoru mnohé 2022 zaspaly a vůbec nebyly schopné vzít v potaz, že válečné události na Ukrajině změnily pořadí priorit. Mezi hlavní výzvy Evropy přibylo také zajištění bezpečnosti Evropy, ať už nepřímo podporou Ukrajiny či přímo posílením obrany evropských zemí. Odpovědná Evropa znamená bezpečnou Evropu a musí si to uvědomit třeba i banky.
Obrátil jsem se na Komisi
Téma řeším dlouhodobě a vícekrát už jsem kvůli tomu interpeloval Evropskou komisi (EK). Podával jsem otázku ohledně taxonomie udržitelných aktivit a jejích dopadů na obranný průmysl a ptal jsem se i na to, zda EK považuje výrobu zbraní za společensky udržitelnou.
Evropská komisařka Mairead McGuinnessová, která má na starosti i finanční služby, v odpovědi napsala, že unijní pravidla na financování udržitelnosti nezavádějí žádná omezení ohledně financování žádného specifického sektoru.
„Obranný průmysl je klíčový přispěvatel k odolnosti a bezpečnosti EU a tím k míru a sociální udržitelnosti,“ napsala. Evropská unie tedy pod tlakem průmyslu a válečné reality omezení pro zbrojaře nezavedla.
Je proto řada na bankách, aby to vzaly v potaz. V polovině prosince jsem ještě podal otázku na Evropskou komisi, zda hodlá navrhnout změnu současného stavu, kdy v praxi obranný průmysl bohužel stále platí za neudržitelný „špinavý byznys“ a většina bank na něj neposkytuje potřebné investice.
Na zodpovězení poslední otázky ještě čekám nicméně není pochyb o tom, že požadavek na přehodnocení dosavadních postojů bank se stal velkým tématem. Banky na to musí urychleně reagovat a zdá se, že úsilí smysl má.
Některé finanční ústavy už pomalu začínají svůj postoj přehodnocovat. Nesmí ale zůstat jen u slibů. Neuvěřitelná absurdita dosavadního přístupu mnohých bank ke společenské odpovědnosti, který ve skutečnosti přispívá jen k většímu ohrožení evropské bezpečnosti, je opravdu do nebe volající.
