Článek
Ruská propaganda ani v dnešní době rozhodně nezahálí a jako na běžícím páse neustále chrlí nové a nové dezinformace, které šíří po celém světě. Ostatně jde o dlouhodobou a neodmyslitelnou součást ruské hybridní války. Jejího působení nezůstala ušetřená ani česká veřejnost.
Dlouhá historie ruské propagandy
V současné době se také málo připomíná, že šíření lživých informací (nejen) ze strany Kremlu není několik let starou záležitostí, která přišla až s rozšířením sociálních sítí. Dezinformace si dokázaly získat širší publicitu dávno před nástupem internetu. Jde o praktiky dobře známé třeba už z dob carského Ruska.
V roce 1903 vytvořila a vydala carská tajná policie dokument s názvem Protokoly sionských mudrců. Měl za cíl dokazovat existenci údajného celosvětového židovského spiknutí, v rámci něhož měla skupina „mudrců“ řídit veškeré světové dění.
Jak se ale brzy ukázalo, šlo ve skutečnosti o falzum inspirované především francouzskými literárními díly, která se mnohdy navíc ani netýkala Židů. Nejvíce byl inspirovaný knihou Dialogue aux enfers entre Machiavel et Montesquieu od Mauriceho Joly z roku 1864, spojující Napoleona III. s Niccolem Machiavellim.
Dokument měl svalit veškerou vinu za problémy tehdejšího Ruska na židovské spiknutí a byl určený primárně domácímu publiku. Ohlas si nicméně získal i za hranicemi země svého vzniku.
Ještě dnes bohužel věří jeho pravosti řada lidí na celém světě, především v muslimských zemích a v Rusku. Dodnes se k němu hlásí mimochodem i hnutí Hamás.
Čeští komunisté se učili propagandu v Moskvě
Po převzetí moci bolševiky využívala Moskva v meziválečném období Kominternu a v ní sdružené komunistické strany k šíření vlastní propagandy. Přímo v Moskvě tehdy pracovali také komunisté z Československa i dalších evropských států, kteří odtud spoluvytvářeli obsah komunistické propagandy pro své vlastní země.
Kapitolu samu pro sebe představuje období studené války, kdy si sovětská tajná služba KGB dávala obzvláště záležet na šíření nepravdivých informací na Západě. Byl to Sovětský svaz, který stál za první verzí známé fámy o tom, že celé přistání na Měsíci byl jenom podvod.
KGB dala vzniknout i lživé informaci o tom, že program fluorizace vody v USA byl ve skutečnosti tajný vládní plán na kontrolu porodnosti. Z dílny SSSR pochází také konspirační teorie o tom, že virus AIDS vytvořili američtí vědci ve Fort Detrick v rámci vojenského experimentu. Do médii ji pomáhal šířit v Rusku narozený a v NDR působící biolog Jakob Segal.
Tolik ze stručného exkurzu do historie ruské propagandy. Záměrné šíření ruských lží zkrátka není nic nového pod sluncem. Prokremelská propaganda představuje vskutku nadčasovou hrozbu bez ohledu na to, kdo je v Moskvě zrovna u moci. Pouze forma se mění v závislosti na aktuálních technologických možnostech a politickém kontextu.
Nepřeberné množství lží
Vraťme se ale z dob ruské či sovětské minulosti zpět do reality dnešních dní. Také dnes se i v Česku můžeme samozřejmě neustále přesvědčovat o tom, jak se Rusko pokouší masivně ovlivňovat i českou veřejnost nebo u ní vyvolat nejistotu, jak to vlastně s válkou na Ukrajině je.
Ukrajinský server Insightnews přinesl nedávno článek velmi obsáhle shrnující působení prokremelských zpravodajských médií v českém prostředí, které záměrně šíří nepravdivé informace.
Pro tato media je charakteristické soustavné přebírání tvrzení z ruských zdrojů s odkazy na jiné webové stránky podporující Rusko. Prokremelská propaganda má jediný cíl: Oslabit západní podporu Ukrajiny a ovlivnit veřejné mínění ve prospěch Ruska či alespoň vyvolat v lidech nejistotu.
Tyto weby útočí na Evropu a EU jako celek, vykreslují Ukrajinu a její západní spojence v negativním světle a vycházejí z tvrzení ruských státních propagandistických platforem, jako jsou Sputnik, Russia Today, RIA či sankcionovaný Voice of Europe, který dříve sídlil v Praze.
Mezi prokremelskými médii uvádí řadu českých webových stránek. Jedná se vesměs o známá jména, která dnes už málokoho překvapí, např. Zvědavec, Protiproud, prvnizpravy.cz, Nová republika, Skrytá pravda, Czech Free Press.cz či třeba Aeronet a mnoho dalších.
Viník obětí?
Pro ospravedlnění kremelské politiky využívá prokremelská propaganda několik způsobů. Mnohé z nich jsou taktéž notoricky známé. Asi nejznámějším z nich je svalování viny na oběť, tedy na Ukrajinu.
Cílem těchto dezinformací je vytvořit falešný dojem, že Rusko není agresorem, ale naopak obětí. Zkoumané české online zdroje často tvrdí, že válka na Ukrajině začala kvůli izolaci Ruska od Západu, zejména od jeho systému kolektivní obrany, a že odmítnutí neutrálního statusu Ukrajiny a její příklon k Západu vyvolalo Putinovu reakci.
Vedle toho se nás Rusko snaží přesvědčit, že USA dodávkami vojenské techniky Ukrajině agresi vyprovokovaly, a že „USA profitují z války, kterou na Ukrajině rozdmýchávají.“
Opomíjejí ale skutečnost, že to nebyly USA, ale Rusko, kdo konflikt inicioval vojenským napadením suverénní Ukrajiny, zabráním části jejího území a porušením mezinárodního práva.
Spojené státy zajímá Evropa čím dál méně a opravdu neměly absolutně žádný zájem na tom, aby vedle mnoha jiných věcí řešily ještě konflikt na Ukrajině.
A co ten Zelenský?
Další oblíbenou formou ruské propagandy je očerňování ukrajinské vlády a zpochybňování legitimity ukrajinské vlády a prezidenta Volodymyra Zelenského.
Proruské zpravodajské weby v Česku také šířily tvrzení, že ukrajinští vojáci používají dětské nemocnice jako vojenské štíty a vinily Ukrajinu z nedávného brutálního útoku na dětskou nemocnici v Kyjevě.
Ruská propaganda se tedy pokouší přesvědčit západní publikum, že ukrajinské vedení táhne zemi ke dnu a obětuje nevinné lidi.
Přitom právě Rusko je nechvalně známé tím, že jeden zmařený lidský život pro něj nic neznamená a na nevinné lidské oběti se pohlíží především jako na čísla ve statistice. Válka na Ukrajině představuje jen potvrzení tohoto ruského přístupu.
Za všechno může NATO?
Vcelku očekávaným terčem ruské propagandy se stala i Severoatlantická aliance. Rusko vykresluje NATO v Česku jako nebezpečí. Motiv je i zde taktéž vcelku zřejmý: Podkopat důvěru v Severoatlantickou alianci a zdůraznit „nebezpečí“ západní podpory Ukrajiny. Konečným cílem je pochopitelně oslabit podporu Ukrajiny a jejích spojenců v konfliktu s Ruskem.
Ruští představitelé často tvrdí, že NATO, zejména Spojené státy, svým vyzbrojováním Ukrajiny přivádí válku na novou úroveň a vyvolává přímou konfrontaci s Ruskem. V tomto případě jde o zaměňování příčiny a následku.
Právě ruské chování v Evropě jen zvyšuje důležitost aktivní spolupráce v rámci NATO. Samo Rusko má obrovskou zásluhu na tom, že význam NATO vzrostl a Severoatlantická aliance má nyní o dvě členské země více – Finsko a Švédsko.
Obě se nacházejí v blízkosti Ruska. První z nich navíc s Ruskem přímo sousedí a sdílí s ním hranici o celkové délce více než 1300 km.
Pomoc Ukrajině je přece zbytečná, tvrdí proruské weby
Proruské české zpravodajství šíří mýtus, že vojenská pomoc Západu je zbytečná, protože Ukrajinci techniku zneužívají a Rusové její velkou část snadno zničí. Cílem této propagandistické metody je přesvědčit Čechy, aby zastavili podporu dodávek zbraní na Ukrajinu, protože je to prostě plýtvání penězi.
Tento způsob argumentace asi nejen mně přijde přinejmenším podivný. Proč Rusku tolik jde o zastavení dodávek zbraní Ukrajině, když nemají žádný účinek?
Mnozí budou určitě kroutit hlavou nad už na první pohled nesmyslně znějící zprávou, že podle ruské propagandy Rusko profituje z vniknutí Ukrajiny do Kurské oblasti. Ruské bezpilotní letouny prý ničí velké množství tanků Abrams americké výroby, strategie prezidenta Zelenského byla neúčinná a ukrajinská operace v Kurské oblasti naprosto selhala.
Velmi zvláštní tvrzení za situace, kdy se Rusku stále nepodařilo vytlačit Ukrajince z ruského území. Za zmínku stojí potěšitelné zjištění, že v poslední době se znatelně snížilo množství obsahu ruského jaderného vydírání. Příčinou může být úspěch Ukrajiny v oblasti Kurska, při němž byly překročeny všechny ruské „červené linie“.
Narazit můžeme i na skutečné bizarnosti, jimž nemůže věřit snad nikdo, kdo si zachoval alespoň zbytky příčetnosti. Na stránce cz24.cz se můžeme dočíst, že Ukrajina uvažuje o vypuštění krokodýlů do řeky Tisy jako o strategii, která má odradit muže od odchodu ze země, aby se vyhnuli odvodu do armády.
Ruská propaganda nefunguje
Na závěr zbývá ještě zodpovědět tu hlavní otázku: Jak si vlastně Česko stojí v boji s ruskou propagandou? Jsou na místě obavy, že velká část české veřejnosti může být zmanipulována? Nejhorší obavy se naštěstí nepotvrdily. Zjištění ve zmiňovaném článku naopak vyznívají pro Česko velmi pozitivně.
Podle jeho závěrů u nás ruská propaganda nemá takový vliv, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nejen kvůli obsahu zjevně přitaženému za vlasy ruská propagandistická média obecně oslovují spíše menšinovou, byť ne úplně zanedbatelnou část naší společnosti.
Podle údajů o měsíční návštěvnosti (data SimilarWeb) se jen velmi málo z těchto webů podílí na celkové návštěvnosti online zpravodajství v České republice více než malým procentem.
Například počet unikátních návštěvníků stránek cz24.news a aero.news stále pohybuje kolem 40-50 tisíc měsíčně podle výzkumu, který provedli odborníci z Insightnews ve spolupráci s ukrajinskou televizí Espreso.
Naopak zdroje, které lze považovat za důvěryhodné a objektivní, se v Česku podílejí na 95 % názorech vyjádřených v médiích. Můžeme to vnímat jako důkaz, že ruská propaganda naráží v české společnosti na silný odpor a že reagovat na nepřátelskou propagandu smysl rozhodně má.
Zjevné lži nesmí být ponechané bez reakce
Lži musí být uváděny na pravou míru, což se už nyní mnoha různými způsoby děje: Může to být formou článků vyvracejících ruské lži či třeba komunitní poznámky na síti X. Za povzbudivé můžeme považovat i skutečnost, že jde často o iniciativu lidí zdola.
Jedná se o správný přístup veřejnosti. Na lži šířené nepřátelskou mocností bychom měli být citliví i kvůli naší historické zkušenosti. Ve 30. letech podcenilo tehdejší Československo sílu propagandy nacistického Německa.
Informační válku s Hitlerovou třetí říší prohrálo, protože ji začalo řešit až pozdě. Nacisti bohužel přesvědčili mnoho lidí o tom, jak „české bestie“ utlačují sudetoněmecké obyvatelstvo. Podobnou rétoriku jako nacistické Německo vede i Rusko v případě obyvatel východní Ukrajiny.
Dokázali jsme se poučit z minulosti, což můžeme nepochybně vnímat jako pozitivní zjištění. Nyní je potřeba jediné: Neusnout na vavřínech a pokračovat v nastoleném trendu!
