Článek
Dávní nepřátelé demokratické Evropy mezitím začali opět nabývat na síle. Varovné hlasy dlouho zůstaly nevyslyšeny. Z iluze o samozřejmosti věčného míru probudila některé země až ruská invaze na Krym v roce 2014.
Opravdovým budíčkem pro celou Evropu se stal rok 2022, kdy teprve mnozí pochopili, že hrozba ze strany Ruska je reálná. Nyní musíme řešit důsledky tohoto zanedbávání. Nikdo soudný už nemůže pochybovat o tom, že dobře zajištěná obrana musí být jednou z priorit jak pro Česko, tak i pro celou Evropu.
Spory ale existují v otázce realizace. Jelikož peníze bývají obvykle až na prvním místě, hlavní otázka je jasná: Jak velké výdaje na naši obranu lze považovat za dostatečné? Dvě, tři, pět nebo třeba rovnou deset procent HDP?
Česko mělo důvod k oslavě, když loni dokázalo dát konečně dohromady ona dvě procenta, která byla dohodnutá v rámci NATO už v roce 2014 v reakci na ruské chování. V poslední době jsme měli ambice zvýšit výdaje na 3 % HDP.
Opravdu nerealistický cíl?
Vývoj uvnitř Severoatlantické aliance nás ale přeběhl. Členské státy NATO si na nedávném červnovém summitu v Haagu dohodly ještě ambicióznější závazek. V horizontu deseti let by měly vynakládat dokonce 5 % HDP na svoji obranu.
Roli zde bezesporu sehrál tlak z druhé strany Atlantiku. USA pod Trumpovou vládou čekají od Evropy, že projeví v oblasti obrany více iniciativy. Nejedná se o nic nového.
Generální tajemník NATO Mark Rutte na summitu v Haagu vcelku správně upozornil na to, že „Spojené státy to od Evropy žádají už dlouho, od dob prezidenta Dwighta Eisenhowera. Teď se k tomu konečně dostaneme. Je to nezbytné v kontextu hrozeb, které vycházejí z Ruska ale i Číny.“
Tak velké výdaje na obranu nemá v současné době žádný člen Severoatlantické aliance. Nejblíže splnění by bylo dle údajů z loňského roku Polsko s více než 4 %. Za ním dlouho nic a potom následují s více než 3 % Estonsko, USA, Litva a Řecko.
Je cíl 5 % tak nerealistický, jak tvrdí někteří?
Na první pohled se může vytyčený cíl jevit jako obtížně dosažitelný, ale dává vcelku dobrý smysl, když vezmeme v úvahu, že opravdu nepůjde jen o výdaje na zbrojení.
V závěrečné deklaraci se dohodlo, že z těch 5 % půjdou 3,5 procenta na armádu a 1,5 procenta na širší výdaje spojené s bezpečností, například na kritickou infrastrukturu, kybernetickou bezpečnost, rozvoj inovací či naši civilní připravenost, což může zahrnovat třeba i budování zdravotnických zařízení či vzdělávání.
Krize jako příležitost
Nejde jen o investice na obranu, ale do věcí, kde by bylo v každém případě potřeba vynaložit více peněz. Bezpečnost neznamená jen dobře vyzbrojenou armádu, ale také odpovídající infrastrukturu a dostatečně připravené civilní obyvatelstvo.
Říká se, že každou krizi lze zároveň vnímat i jako příležitost. V tomto případě to platí zcela nepochybně. Vyšší výdaje na obranu v Česku i v Evropě jsou bezesporu naprosto jedinečnou příležitost pro naše firmy, které vyrábějí obranný materiál.
Mnohé evropské regiony závislé na obranném průmyslu, které byly léta spíše v útlumu, jdou nyní ekonomicky nahoru. Platí to i pro Česko: Obranný průmysl u nás zahrnuje přes 400 firem s ročním obratem přes 140 miliard korun a už po ruské invazi na Ukrajinu zaznamenal výrazný boom.
Trend bude nepochybně pokračovat
Rozsáhlé investice do bezpečnosti určitě pomohou nakopnout evropskou ekonomiku. Za důležité považuji, aby průmysl v celé Evropě dokázal reagovat na další zvyšování poptávky a navýšil své výrobní kapacity.
Proto je tak důležité, aby se tomuto odvětví nekladly žádné zbytečné překážky. Vedle výrobců se musí dobře zorganizovat také nakupující (poptávající) strana. Obrovské možnosti nám mohou otevřít společné nákupy v rámci EU nebo v NATO.
Máme zde riziko potenciálního útoku Ruska na některé z členských států, na což pravidelně upozorňují bezpečnostní služby pobaltských států, ale i třeba Německa.
Není čas ztrácet čas
Závazek navýšit peníze na obranu odsouhlasily všechny státy. Odpověď na otázku, zda by měly státy NATO dávat 5 procent svého HDP na obranu, je tedy jasná. Pokud chceme v Evropě působit jako dospělý a suverénní aktér, musíme přestat dělat, že bezpečí je samozřejmost. Není.
Je to dřina, strategie a ano, i peníze. Smysl to má, pokud vezmeme věci za správný konec. Česko i celá Evropa může vyjít ze současné situace bezpečnější a silnější, než dříve! Pozitivní přínos z toho budou mít všichni obyvatelé Evropy: Vzpruha pro ekonomiku, investice do důležité infrastruktury, a hlavně bezpečnější a silnější Evropa.
