Článek
A to je konkurence opravdu veliká. Rozhodně ale nepřekvapil. Co jiného čekat od šéfa uskupení, které více či méně otevřeně napomáhá ruské politice?
Nikdo, kdo má všech pět pohromadě, dnes nemůže popírat skutečnost, že Rusko už mnoho let ohrožuje bezpečnost evropských demokratických zemí. A vůbec k tomu nemusí používat zbraně. Ruským cílem je oslabení Evropy zevnitř.
Podporuje proto jakékoli aktivity a iniciativy, které mají potenciál přispět k tomuto cíli. Jde o nedílnou součást ruské hybridní války vedené proti Západu.
Zdánlivě protichůdné cíle
Tradiční a osvědčenou ruskou strategií je šíření protichůdných nepravdivých informací s cílem vyvolat u lidí pochybnosti či rozeštvat lidi proti sobě. Nedávno se objevila řada zpráv o tom, jak Rusko šíří dezinformace namířené proti větrné energii.
Tento zdroj energie samozřejmě má své místo v evropském energetickém mixu. Stejně jako všechny další zdroje energie má ale samozřejmě i nevýhody. Můžeme proto diskutovat o tom, za jakých podmínek má využití větrné energie smysl a kdy naopak ne.
Zprávy, které se nezakládají na pravdě a nejsou podložené fakty, ale pochopitelně jen matou veřejnost a ztěžují jakoukoli smysluplnou diskusi.
V tomto kontextu by se ale měly připomínat i další věci: Třeba, že Rusko v minulosti zároveň podporovalo zelené organizace proti frakování břidlicového plynu a ropy. Ano, čtete správně. Jen připomenu, co už jsem jinde zmiňoval dříve.
Už v roce 2014 měl tehdejší generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen prohlásit, že se setkal „se spojenci, kteří mohou hlásit, že Rusko v rámci svých sofistikovaných informačních a dezinformačních operací aktivně spolupracovalo s takzvanými nevládními organizacemi – ekologickými organizacemi bojujícími proti břidlicovému plynu – aby udrželo evropskou závislost na dováženém ruském plynu.“
Rusko k tomu tedy mělo dobrý důvod
Podle deset let staré studie think-tanku Wilfried Martens Centre for European Studies těžba břidlicového plynu v EU by představovala problém pro odbyt ruského plynu na evropském trhu.
Ruská vláda proto nalila 82 milionů eur do různých aktivistických organizací s cílem ovlivnit rozhodování vlád v zemích EU, aby upustily od záměru těžit břidlicový plyn.
Podporou zelených organizací chtěl Kreml dosáhnout toho, aby jeho producenti fosilních paliv nemuseli čelit konkurenci, mohli si i nadále účtovat vyšší ceny, a měli tak i nadále zajištěné větší zisky.
Jinak řečeno, chtěli, aby byla Evropa závislejší na Rusku, a tím i snadněji vydíratelná. Bohužel dlouho nebyla tato hrozba brána dostatečně vážně.
Odchod od jádra pomohl Rusku
Ze stejného důvodu také Rusku velmi vyhovuje odpor k nukleární energii. Není divu. Jádro patří mezi stabilní a vydatné zdroje, který Evropa zvláště nyní nutně potřebuje. Bez jádra by se Evropa stala zranitelnější.
I předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která dříve jako poslankyně Bundestagu podpořila uzavření jaderných elektráren v Německu, nyní na summitu věnovaném civilnímu užívání jaderné energie přiznala, že evropský odklon od jádra byl strategickou chybou.
Jedná se o velký posun v celoevropské debatě ve srovnání s dobou před čtyřmi roky. Tehdy se jen s velkými potížemi podařilo prosadit, aby se jádro spolu s plynem alespoň dočasně zařadilo mezi čisté zdroje.
O ukončení provozu jaderných elektráren se v Německu rozhodlo už v době vlády kancléře Gerharda Schrödera. V letech 1998 až 2005 to byla právě jeho rudozelená vláda, která samozřejmě s obrovským přispěním Zelených coby juniorního koaličního partnera iniciovala postupné ukončení jaderných elektráren v Německu.
Jak to nakonec dopadlo, všichni víme
Výpadky musí vykrývat jednak plynové elektrárny závislé na plynu importovaném často z problémových oblastí, ale především větrné a sluneční elektrárny. Ty jsou zase závislé na aktuálních rozmarech počasí. Obnovitelné zdroje nedokázaly plně vykrýt výpadky a jejich nevýhodou je také nestabilita.
Z dlouhodobého hlediska se tak nejen německá, ale i celá evropská ekonomika staly zranitelnějšími. Zvláště když v budoucnu můžeme očekávat s rozvojem nových technologií zvýšenou poptávku po elektrické energii.
Už během působení ve funkci kancléře si navíc Schrӧder vytvořil blízký vztah s Vladimirem Putinem. Zatímco v roli kancléře sehrál přinejmenším roli ruského užitečného idiota, po odchodu z úřadu lze o Gerhardu Schrӧderovi jednoznačně mluvit jako o aktivním podporovateli ruské politiky.
Působil mj. jako člen představenstva Gazpromu a předseda dozorčí rady koncernu Rosněft. Krátce předtím, než Rusko napadlo Ukrajinu, navíc obvinil německý exkancléř Ukrajinu z „harašení zbraněmi.“ Vyvolal tím pochopitelně mnoho pobouřených reakcí.
Zelení s vazbami na Gazprom
Vedle spřízněných politiků využívá Rusko k prosazování vlastních mocenských zájmů i nevládní organizace prosazující zdánlivě bohulibé úmysly. V Německu ještě zůstaneme.
Za připomenutí stojí kauza „zelené“ nadace Stiftung Klima- und Umweltschutz MV (Nadace pro ochranu klimatu a životního prostředí), která dostávala peníze od Gazpromu.
Založená byla účelově vládou spolkové země Meklenbursko-Přední Pomořansko pod vedením sociálnědemokratické premiérky Manuely Schwesigové v lednu 2021, kdy byl téměř dostavěný plynovod Nord Stream 2.
Nadace měla jako oficiální poslání podporu obnovitelných zdrojů a plynu coby překlenovací technologie k čistším palivům. Její činnost samozřejmě podpořila právě zemská vláda zmíněné sociálnědemokratické političky.
A co je důležité, přišlo se také na to, že nadace měla rovněž dostat 20 milionů eur od švýcarské společnosti Nord Stream 2 AG, kterou vlastní ruský Gazprom. S ochranou životního prostředí a klimatu měla tedy organizace společný více méně jen název. Jejím skutečným cílem byla především podpora zprovoznění plynovodu Nord Stream 2 a aktivit ruského Gazpromu.
Podobným způsobem se v Belgii angažovala zelená ministryně Tinne Van der Straetenová. Podílela se na založení advokátní kanceláře Blixt specializující se na energetické právo. Ta spolupracovala s významnými klienty v energetickém sektoru.
Nepřekvapivě byl mezi nimi i Gazprom
Průmyslové skupiny a opozičních strany v letech 2020-2021 vyzývaly k prodloužení životnosti belgických jaderných reaktorů. Jejich volání ale nebyla ochotná vyslyšet. Tehdy bylo prioritou stůj co stůj nahradit produkci z jádra kombinací rozšíření větrných elektráren na moři a záložních elektráren na plyn.
Jako ministryně prosazovala výrobu skládající se výlučně z obnovitelných zdrojů a vláda, jíž byla Straetenová součástí, schválila nahrazení sedmi belgických jaderných reaktorů plynovými elektrárnami.
Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 však belgická vláda svůj dřívější postoj naštěstí změnila a rozhodla se alespoň prodloužit provoz dvou reaktorů o dalších deset let, do roku 2035.
Dvojí poučení
Kreml podporuje zdánlivě protichůdné aktivity. Jednou se snaží zabránit zvýšení těžby fosilních paliv v Evropě, jindy si zase vezme na mušku jádro či obnovitelné zdroje. Na první pohled se tato strategie může jevit jako zvláštní.
Rusku ale dává velmi dobrý smysl. Ve snaze oslabit Evropu zevnitř se nerozpakuje využít jakoukoli skupinu nebo iniciativu, která se mu k tomu bude hodit. Postoje nehrají absolutně žádnou roli.
Odnést bychom si z toho měli následující: Rusko je nepřítel Evropy, což už dnes asi nikoho rozumného překvapovat nemůže. Další věc si ale mnozí dokážou jen těžko připustit, protože mají sklon zaškatulkovat si jako kolaboranty pouze lidi, s nimiž se neshodnou téměř nebo vůbec v ničem.
Kolaboranti s Ruskem či jeho užiteční idioti se ale mohou rekrutovat z mnoha různých stran. Opravdu se nemusí jednat jen o osoby či strany na politické periferii. Může jít často i o organizace či lidi zdánlivě podporující ušlechtilé aktivity, jako je třeba ochrana životního prostředí či boj se změnou klimatu. A to bychom měli mít neustále na paměti.
