Článek
Pro začátek bych rád připomněl, co se vlastně v Nigérii odehrálo: Při brutálních útocích na konci roku zemřelo přes dvě stě křesťanů.
Útoky začaly v noci 23. prosince a pokračovaly až do Štědrého dne. Za tyto násilnosti nese odpovědnost zradikalizovaný muslimský kmen Fulani. 28. prosince navíc došlo k dalším případům násilí. Útoky se měly odehrát i na začátku ledna v nigerijském státě Kaduna, kde mělo podle dostupných zpráv zahynout více než 40 lidí.
Krvavé pronásledování
Na zprávy o útocích jsem proto okamžitě zareagoval. Jakmile jsem se dozvěděl brutálních útocích, k nimž došlo během Vánoc, okamžitě jsem začal pracovat na rezoluci, která by získala podporu většiny pléna v Evropském parlamentu a přispěla k mezinárodnímu tlaku na nigerijskou vládu, aby situaci začala řešit.
Křesťané v Nigérii čelí v posledních letech brutálním útokům radikálních muslimů. Ty postihují nejen lidi hlásící se ke křesťanství, ale i neradikální muslimské obyvatele. Od roku 2009, kdy v Nigérii vypukla vzpoura salafistické islamistické organizace Boko Haram, zde bylo zavražděno více než 50 000 křesťanů, z toho zhruba 6 000 v loňském roce.
Obětí se stalo i 38 000 muslimů. Zničeno bylo 18 000 kostelů a 2 200 křesťanských škol. Tamní obyvatele hlásící se ke křesťanství ale neohrožují jen teroristické praktiky nechvalně známé organizace Boko Haram, ale také právě muslimští pastevci z etnika Fulani, kteří se přidali k islamistickým extremistickým skupinám a mají na svědomí mj. zmíněný vánoční útok.
Násilí ze strany islámských teroristických skupin, jako jsou Boko Haram a Západoafrická provincie Islámského státu (ISWAP), které cílí na křesťany, ale i muslimy na severovýchodě země, vedlo již k vysídlení více než dvou milionů lidí. Mnoho z těchto vysídlených osob v současné době žije v dočasných táborech s omezeným přístupem k vodě, hygienickým zařízením, potravinám, lékům a zdravotní péči.
Přelomová rezoluce
V rezoluci, kterou jsem pomáhal připravit, je jasně odsouzeno násilí ze strany islámských teroristických skupin, jako jsou Boko Haram a Islámský stát. A konkrétně jsou zde zmíněny i nedávné násilné činy během Vánoc, jejichž terčem byli především křesťané.
Naléhá se v ní na nigerijské orgány, aby zakročily proti militantním islamistickým skupinám, provedly důkladné a nezávislé vyšetřování vánočních útoků a zajistily, aby byly odpovědné osoby pohnány k odpovědnosti.
Jsou pro to velmi dobré důvody: Jednalo se o krveprolití v takovém rozsahu, že za jiných okolností by tyto události musely naprosto šokovat celý svět, řešily by se na půdě OSN a přinejmenším na pár dní by ovládly hlavní stránky novin či zpravodajských serverů.
Nic z toho se ale nestalo. Většina hlavních médií, pokud o těchto událostech vůbec informovala, přinesla spíše jen okrajové zmínky bez důležitého kontextu, že jde z velké části o nábožensky motivované násilí.
Za situace, kdy se téma pronásledování křesťanů se na evropské politické scéně řeší spíše výjimečně, nemluvě o zmíněném mediálním pokrytí, je už samotné schválení tohoto dokumentu pozitivní zprávou. Evropa musí ukazovat, že jí není lhostejné, co se děje za jejími hranicemi.
Cílené vraždění nevinných civilistů ve světě nesmí zůstat bez povšimnutí a platí to i pro útoky (nejen) na křesťany v Nigérii, kterým padne každý rok za oběť několik tisíc lidí.
