Článek
Zaujal mne článek autorky, která se v textu věnovala svým zkušenostem během řízení auta. Stěžovala si na časté případy, kdy se cítí být ohrožena spěchajícími řidiči, kteří nedodržují bezpečný odstup mezi auty a jejich blízkost ji navíc velmi oslňuje v zrcátkách. Ještě zajímavější, aspoň z mého pohledu, pak byla následná diskuse. V některých komentářích se lidé autorky zastali a přidali, že mají podobnou zkušenost, jiní zase měli na problém trochu jiný náhled a zmínili, že naopak existují řidiči, kteří ostatní omezují pro změnu svojí nepřiměřenou pomalou jízdou. A někteří samozřejmě měli pocit, že je to jejich věc, jak jezdí.
Na silnicích se odehrává hodně nešvarů
Zmíněné problémy jsou však jen špičkou ledovce. Těch chyb a nebezpečného chování se na silnicích odehrává mnohem více. Následky pak mohou být fatální, a to bohužel nejen pro viníka, ale často to mnohem hůř odnesou ti, kteří jsou v tom nevinně.
- nedodržování bezpečné vzdálenosti
Je velmi, velmi častým problémem. V obcích i mimo ně. Vždy se najde někdo, kdo „hrozně spěchá“ a ve svém spěchu klidně ohrozí jiné. Tito řidiči se domnívají, že svým chováním buď donutí druhého řidiče zrychlit, nebo ještě lépe, donutí ho uhnout ke krajnici. A to často bez ohledu na to, jestli je u krajnice ještě prostor, nebo ne.
Řada z nich si neuvědomuje, jak nebezpečné jejich chování je. Nemohou vědět, nakolik je řidič před nimi zkušený. Jestli ho jejich chování nerozhodí natolik, že začne zmatkovat. Může to být řidič začátečník. Jejich chování tak vůbec nemusí vést ke kýženému výsledku, ale naopak může skončit tragédií. Pokud řidič před nimi navíc jede maximální povolenou rychlostí, pak je jejich chování ještě více neomluvitelné. A především, porušují tím pravidla silničního provozu.
Zajímavé ovšem je, že se v diskuzi našlo dost lidí, kteří se podobných řidičů zastávají, nebo alespoň razí názor, že když se někdo lepí, je dobré zajet ke straně, možná i zpomalit a nechat takového řidiče projet. Což o to, pokud z nějakého důvodu jede člověk pomaleji, než je maximální povolená rychlost, pak je opravdu vhodné umožnit bezpečné předjetí. Řidič by totiž neměl bezdůvodně provoz brzdit. Jsou ale situace, kdy je rychlost jízdy velmi subjektivní záležitostí. Například v noci, kdy je tma a jedu úsekem, kde může po vozovce chodit divoká zvěř jako srny nebo prasata. Pokud člověk zpomalí a jede méně, pak pouze přizpůsobuje svůj styl jízdy okolním podmínkám. V tomto případě může být pro někoho 70 km/hod příliš, pro někoho zbytečně málo. V takovém případě by ale měla být na místě oboustranná tolerance a ohleduplnost. Jeden se nebude lepit a druhý umožní předjetí, jakmile to situace dovolí.
S „lepením“ se také setkávám velmi často a jsem toho názoru, že by se v tomto směru měla provádět minimálně větší osvěta, v horším případě tyto „lepiče“ sankcionovat.
- bezdůvodně pomalá jízda
Opakem prvního nešvaru je jízda, která je bezdůvodně pomalá a zdržuje provoz a jízdu ostatních aut. Ani taková jízda není v pořádku a může být ohrožením provozu, i když většinou bude riziko menší než v případě příliš rychlých řidičů.
Někteří řidiči jezdí málo a když už vyjedou, jedou tak opatrně a pomalu, že provoz skoro zastaví. Kromě nebezpečí to v ostatních řidičích vyvolává netrpělivost a zlost, což následně zvyšuje riziko, že se zachovají neopatrně a zkusí předjet třeba i v místech, kde to bezpečné není. Po přečtení diskuze mi přišlo, že uvedených případů je tak 50:50. Polovina lidí má zkušenost s „lepením“ a polovina s pomalou jízdou. Občas se také setkám s pomalými řidiči, kteří brzdí provoz, ale moje zkušenost je taková, že jich je méně než lepičů.
- přednost
Co autorka v článku nezmiňuje, to jsou další časté nešvary, s nimiž je možné se setkat a které jsou podobně nebezpečné. A taktéž se s nimi setkávám často. Jedu v pruhu a blížím se k místu, kde se připojuje další pruh. V „mém“ pruhu jede šňůra aut, takže by řidič z připojovaného pruhu měl zpomalit nebo až zastavit a bezpečně počkat, až se bude moci připojit. Je však mnoho řidičů, kteří mají pocit, že je jejich právem se připojit za jakýchkoliv okolností a přizpůsobit se mají řidiči z hlavního pruhu.
Samozřejmě, že pokud je možnost, umožním řidiči z přípojného pruhu, aby se mohl zapojit. Ať už tím, že dočasně zrychlím, aby se mohl zapojit za mě, nebo naopak trochu zpomalím, aby mohl najet už přede mnou. Ale někdy to situace neumožňuje, ne dostatečně bezpečně. Třeba když nás jede víc a já nemohu zrychlit, neboť bych se nalepil na auto před sebou, ale ani bych neměl zpomalit, protože ten za mnou nebude očekávat bezdůvodné zpomalení. A tak jedu stabilně dál a očekávám, že si daný řidič prostě počká, až se bude moct zapojit. Ale mnoho řidičů prostě vjede do cesty a je jim jedno, že kvůli nim musíte šlápnout na brzdu a riskujete, že do vás najede auto za vámi.
Jsme lidé, chybujeme… ale často zbytečně
Chyb na silnicích děláme mnoho. Někteří jich dělají více, jiní méně. Bohužel řada z nás má tendenci žít v pocitu, že jejich jízda je bezchybná a problémy způsobují ostatní. Bezpochyby se najdou skvělí řidiči s bezvadným stylem jízdy, ale většina z nás někdy pochybí nebo nedodrží předpisy.
Z diskuze pod článkem, na nějž reaguji, však vyplývá ještě jedna věc. Značná část lidí má zřejmě problémy se sebeovládáním. Ať už se jedná o ty, kteří pospíchají, nebo o ty, kteří raději jedou pomaleji, z komentářů je znát, že není těžké je při řízení rozhodit nebo vytočit a jejich sebeovládací schopnosti se výrazně sníží.
Chtělo by se až říct, že by řidiči měli podstupovat pravidelně i psychotesty. Jenže jak už to tak bývá, pokud by se něco takového zavedlo, bude to zas jen „rýžoviště“ pro některé lidi nebo firmy a skutečný efekt bude pramalý. Bylo by tedy dost naivní si myslet, že by se tím něco vyřešilo.
Nezbývá, než doufat, že lidé budou ve svém vlastním zájmu opatrnější a ohleduplnější. Čím víc takových lidí bude, tím bude na ty ostatní vyvinutý větší společenský tlak, aby se přizpůsobili. Bezohlední řidiči se najdou vždycky, ale snad jich bude čím dál méně.
Anketa
------
Autorský text
