Loreena McKennitt - s hraním začínala na ulici, desky prodávala poštou. Na vrcholu přišla tragédie

Loreenu McKennitt asi nejde úplně jednoduše zařadit. Nejblíž má ke keltské hudbě a právě s ní také začínala, jenže u ní dlouho nezůstala. Stačí si pustit několik skladeb z různých desek. Někde zní skoro jako irská lidovka, jinde se člověk rázem ocitne mnohem dál na jih nebo na východ. McKennitt se nechávala ovlivnit tím, co poznala při cestování, a postupně tak do své hudby dostala prvky ze Španělska, Turecka, severní Afriky i arabského světa. Podobně volně zacházela s texty. Nemusela je vždycky napsat sama, když už před ní někdo napsal něco, co se jí líbilo. A tak zpívala třeba básně Alfreda Tennysona, Williama Blakea nebo W. B. Yeatse.

Přitom dlouho počítala s úplně jinou budoucností. Loreena Isabel Irene McKennitt pochází z malého města Morden v kanadské Manitobě, kde se narodila 17. února 1957. Otec Jack se živil obchodem s dobytkem, matka Irene pracovala jako zdravotní sestra. Loreena měla ráda zvířata a chtěla se stát veterinářkou. Vzhledem k tomu, čím se živil její otec a kde vyrůstala, to vlastně nebyl nijak zvláštní dětský sen.

Jenže doma byl také klavír a Loreena se na něj učila hrát. K tomu zpívala a časem začala hudba zabírat stále větší část jejího života. V 70. letech narazila na tradiční irské a skotské písně a začala je sama hrát. Veterina se postupně dostala stranou, až z ní nakonec nebylo nic.

V Manitobě Loreena dlouho nezůstala. Bylo jí čtyřiadvacet, když se v roce 1981 přestěhovala přes půl Kanady do Stratfordu v Ontariu. Město mělo jednu velkou výhodu – fungoval tam známý Stratford Festival a s ním poměrně živá divadelní scéna. Loreena se k divadlu dostala také. Zpívala a hrála v inscenacích, mimo jiné v Shakespearově Bouři a Dvou šlechticích z Verony.

Tehdy samozřejmě ještě nebyla zpěvačkou, která by vyprodávala koncertní sály. Na živobytí si musela vydělávat různě a hudební kariéru si budovala po malých krocích. Stratford jí ale sedl. Usadila se tam a zůstala mu věrná i později, kdy už většinu roku cestovala mezi koncerty.

První album si vydala sama. Elemental vyšlo v roce 1985 a vznikalo s rozpočtem, který měl hodně daleko k částkám, s nimiž pracovala o několik let později. Založila si vlastní značku Quinlan Road a své nahrávky prodávala sama. Posílala je poštou, nabízela je na koncertech a nějakou dobu si vydělávala také pouličním hraním.

Hrávala například na St. Lawrence Market v Torontu. Jednou ji tam potkala známá z Winnipegu a podle Loreeniných pozdějších vzpomínek ji pohled na starou kamarádku hrající na ulici poněkud vyděsil. Ptala se jí, co se stalo. Z jejího pohledu to nejspíš vypadalo, že McKennitt skončila jako pouliční muzikantka, protože se jí kariéra nepovedla. Ve skutečnosti si tak Loreena vydělávala na její pokračování.

V roce 1987 vydala To Drive the Cold Winter Away, o dva roky později Parallel Dreams. Prodeje rostly a z malé vlastní značky se postupně stával normálně fungující podnik.

V té době se také začal měnit způsob, jakým McKennitt přemýšlela o keltské hudbě. Zajímala ji historie a při cestách navštěvovala muzea, četla a pátrala po tom, kudy se Keltové v minulosti pohybovali. Velký dojem na ni udělala výstava keltských artefaktů v Benátkách.

Výsledkem bylo album The Visit, vydané v roce 1991. Najdeme na něm tradiční Bonny Portmore, instrumentální Tango to Evora (znáte i z filmu Pán a paní Smithovi) i více než desetiminutovou The Lady of Shalott. Text posledně jmenované skladby McKennitt nenapsala. Jde o báseň anglického básníka Alfreda Tennysona z 19. století. Podobně pracovala i později. Poezie se v jejích písních objevovala opakovaně a sáhla třeba po Williamu Blakeovi, W. B. Yeatsovi nebo Shakespearovi.

The Visit byl zároveň důležitý obchodně. Prodával se už nejen v Kanadě a ze zpěvačky, která ještě několik let předtím nabízela vlastní nahrávky na tržišti, se postupně stávala mezinárodně známá interpretka.

Další album The Mask and Mirror z roku 1994 už ukázalo Loreenu McKennitt v podobě, kterou si s ní dnes spojuje asi nejvíc lidí. Hodně ji tehdy zajímalo Španělsko a období, kdy se na Pyrenejském poloostrově potkávalo křesťanství, judaismus a islám. Do hudby se dostaly orientální nástroje a perkuse a původní keltský základ se místy téměř ztrácel.

Proto se také její hudba špatně zařazuje. Termín world music je příliš široký, folk zase příliš úzký. Bývala řazena také k new age, což sama nepovažovala za úplně výstižné. Pro svou tvorbu používá označení „eclectic Celtic“.

Pokud si pustíte několik jejích alb za sebou, pochopíte, co tím myslí. Jednou zní harfa a housle, za chvíli arabské perkuse, potom klavír. Některé skladby jsou téměř taneční, jiné velmi pomalé a další mají osm, deset nebo jedenáct minut. Nad tím vším je její hlas, který se za desítky let příliš nezměnil.

Nejúspěšnější období přišlo ve druhé polovině 90. let. V roce 1997 vyšlo album The Book of Secrets a na něm The Mummers´ Dance. Skladba měla nečekaně velký úspěch i v běžných rádiích. V Severní Americe se dostala vysoko v hitparádách a přivedla k McKennitt spoustu posluchačů, kteří se o keltskou hudbu nikdy předtím příliš nezajímali. Ostatně i dnes, v roce 2026, se dá říct, že jde o její celosvětově nejoblíbenější skladbu. Vypadalo to, že bude následovat další album a další turné. Jenže v létě následujícího roku se stalo něco, po čem šla hudba na několik let stranou.

Loreena byla v červenci 1998 v Anglii. Její snoubenec Ronald Rees byl doma v Kanadě. Dne 17. července vyrazil se svým bratrem Richardem a přítelem Gregorym Cookem na Georgian Bay, velkou zátoku Huronského jezera.

S Ronaldem si Loreena pravidelně telefonovala. Zavolala mu i toho večera. Neozval se, což samo o sobě ještě nebyl důvod k panice. Předpokládala, že se zdržel, a šla spát. Kolem třetí hodiny ráno ji vzbudil telefon. Dozvěděla se, že trojice mužů se nevrátila. Ronald Rees, Richard Rees i Gregory Cook zahynuli při nehodě na vodě.

McKennitt bylo jednačtyřicet let a během jediného dne přišla o muže, kterého si měla vzít, a další dva lidi, které dobře znala. Zasáhlo ji to natolik, že svou rozjetou kariéru výrazně utlumila.

Ještě v roce 1998 založila Cook-Rees Memorial Fund for Water Search and Safety. Fond měl pomáhat s bezpečností na vodě a podporovat pátrací a záchranné práce. Peníze do něj šly také z prodeje alba Live in Paris and Toronto. Nahrávky pocházely z koncertů odehraných ještě před nehodou.

Následující roky byly ve srovnání s první polovinou 90. let nezvykle tiché. McKennitt úplně nezmizela a občas vystupovala, ale nové řadové album dlouho nepřicházelo. Část energie věnovala charitativní práci a projektům ve Stratfordu. V roce 2000 například koupila bývalou školní budovu, ze které později vzniklo komunitní Falstaff Family Centre.

Až v roce 2006 vyšlo An Ancient Muse. Od The Book of Secrets uplynulo devět let a hudební svět mezitím vypadal úplně jinak. McKennitt se však nesnažila přizpůsobovat tomu, co zrovna hrálo v rádiích.

Na nové desce byly ještě výraznější vlivy hudby z Řecka, Turecka a Blízkého východu. Pak se zase vrátila zpátky. Album The Wind That Shakes the Barley z roku 2010 stojí mnohem blíž tradičním irským a skotským písním, kterými kdysi začínala. Následovala další alba a koncertní projekty. Lost Souls vyšlo v roce 2018, v roce 2024 přidala The Road Back Home. Mezitím dál koncertovala v Evropě i Severní Americe.

Její způsob práce se přitom příliš nezměnil. Před vznikem alb cestovala, studovala historii míst, četla a hledala příběhy, které by mohla převést do hudby. Její desky proto někdy působí trochu jako zápisník z cest, jen místo fotografií jsou v něm jednotlivé skladby.

O hudbě dokáže McKennitt vyprávět dlouze. O soukromí podstatně méně. Ronald Rees je také jediným jejím partnerem, o kterém existuje větší množství spolehlivých veřejných informací. O případných pozdějších vztazích zpěvačka téměř nemluví.

Že jí zveřejňování soukromých věcí opravdu vadí, ukázal spor s její někdejší přítelkyní a zaměstnankyní Niemou Ash. Ta napsala knihu Travels with Loreena McKennitt: My Life as a Friend, v níž popsala také řadu soukromých záležitostí. McKennitt se obrátila na soud a domáhala se ochrany svého soukromí. Případ se nakonec stal v Británii poměrně důležitým sporem o to, kde končí svoboda projevu a začíná právo člověka na soukromý život.

Z běžných rubrik o celebritách se tak o McKennitt mnoho nedozvíme. Nemá za sebou veřejnou řadu manželství a rozvodů, neprodávala médiím svůj soukromý život a ani v době největší slávy se nechovala jako klasická popová hvězda.

Mnohem častěji se její jméno objevovalo v souvislosti s charitou nebo veřejnou činností. Vedle fondu založeného po smrti Ronalda Reese podporovala řadu dalších projektů. Působila také jako čestná plukovnice kanadského letectva. V roce 2004 byla jmenována členkou Řádu Kanady a později povýšena na důstojnici. Dostala se také do Canadian Songwriters Hall of Fame a Canadian Music Hall of Fame.

Loreena McKennitt není jen zpěvačka a skladatelka. Od začátku si také sama řídila velkou část své kariéry. Quinlan Road založila už kvůli prvnímu albu. Tehdy šlo o malou značku, přes kterou si v podstatě sama prodávala vlastní hudbu. Později samozřejmě přišly smlouvy s velkými distribučními společnostmi, její vlastní firma ale nezmizela.

To jí dávalo svobodu. Nemusela po úspěchu The Mummers´ Dance začít „vyrábět“ jednu podobnou skladbu za druhou. Stejně tak si mohla dovolit na několik let zmizet, potom vydat desku plnou orientálních vlivů a o několik let později natočit album starých keltských písní.

Za kariéru prodala přes 16 milionů alb. Na někoho, kdo začínal vlastní deskou natočenou s malým rozpočtem a vydělával si hraním na tržišti, je to docela dlouhá cesta. A přesto se u ní některé věci nezměnily. Pořád ji zajímají staré příběhy, poezie, historie a hudba, která vznikala dávno předtím, než se narodila. Když narazí na něco zajímavého, nemusí příliš řešit, jestli to pochází z Irska, Španělska nebo Turecka.

Keltská hudba byla jednoduše místo, kde začala. Nikdy si ale neurčila, že tam také musí zůstat.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://loreenamckennitt.com/about/

https://www.cshf.ca/songwriter/loreena-mckennitt/

https://thebluegrasssituation.com/read/finding-universals-a-conversation-with-loreena-mckennitt/

https://loreenamckennitt.com/archive-the-wild-swan-of-the-canadian-recording-industry-loreena-mckennitt-has-built-a-remarkable-career-reviving-the-wind-lashed-romanticism-of-celtic-music/

https://www.npr.org/2007/11/04/15902658/the-celtic-journeys-of-loreena-mckennitt

https://octopusmediaink.com/loreena-mckennitt-water-safety/