Článek
Krimiseriál Metoda Markovič: Hojer, oceněný třemi Českými lvy, se stal jedním z nejsledovanějších projektů posledních let. Diváky fascinoval nejen děsivým obsahem, ale i způsobem, jak se tvůrcům podařilo vykreslit složitou psychologii člověka, který se proměnil v jednoho z nejkrutějších sériových vrahů československé historie.
Herecký výkon Petra Uhlíka v roli Ladislava Hojera byl mimořádně přesvědčivý – ukázal znepokojivý kontrast mezi tichým, nevýrazným mužem a monstrem, které se v něm skrývalo. Ale jak vlastně opravdu žil ten skutečný Ladislav Hojer?
Tichý chlapec z Motola
Ladislav Hojer se narodil roku 1958. Dětství měl poznamenané tragédiemi – jeho otec zemřel na rakovinu, když byl ještě malý, a matka podlehla stejné nemoci jen o pár let později. Po její smrti se nevlastní otec odstěhoval, takže Ladislav zůstal sám se starším bratrem Jaroslavem v bytě v pražském Motole.
Vyrůstal uzavřeně, bez kamarádů. Ve škole nevyčníval, byl tichý, průměrný, někdy až neviditelný. Měl IQ 88 – tedy na spodní hranici průměru. Po dokončení zvláštní školy se vyučil sklenářem. Nikdy neměl dívku, žádnou hlubší známost a podle dostupných svědectví ani pohlavní styk „za běžných okolností“. Vždy stál stranou života – i lidí.
Samota, která se změnila v temnotu
Po smrti matky a odchodu bratra na vojnu žil Hojer úplně sám. Byl nenápadný, chodil do práce, večer do hospody. Lidé v domě si ho pamatovali jako trochu podivína – ale rozhodně ne jako nebezpečného člověka.
Pod povrchem se ale rozvíjela hluboká frustrace, zloba a zvrácená sexualita. Jeho vztah k ženám byl plný odmítnutí a ponížení. Když se pokusil seznámit přes inzerát, žena po pár minutách odešla. Jindy, když mu jedna nabídla sex, zpanikařil a ženu odhodil tak prudce, že proletěla skleněnými dveřmi. Od té chvíle se jeho fantazie zvrátily do temnoty.
První vražda a sestup do pekla
Na podzim roku 1978 se vydal do Děčína „poznat krásy naší země“ – jak později cynicky uvedl. V noci z 1. na 2. listopadu napadl na nábřeží Labe devětadvacetiletou Evu R., která šla sama z kina. Srazil ji, uškrtil a její tělo zohavil.
Nad mrtvou onanoval, ale pohlavní styk s ní nevykonal. Při odchodu jí do těla vložil kopřivu – detail, který vyšetřovatele šokoval a později pomohl rozpoznat Hojerův podpis v dalších případech.
Následovaly další vraždy – v nočním vlaku, u ružínské přehrady, v Brně i v Praze. Pět žen z různých míst republiky zemřelo brutálním způsobem, nejmladší z nich bylo osmnáct let. Jeho činy se vyznačovaly nepochopitelnou brutalitou, sexuálním sadismem a úplnou absencí soucitu.
Co se o obětech ví
Pro pět známých obětí (a jednu neznámou) Hojera jsou různé střípky:
Eva R. (29 let) Byla potřetí vdaná. Ten den, kdy byla zavražděna, odešla od manžela po tom, co navštívila kino, chtěla se setkat s milencem.
Ivona S. (25 let) Byla studentkou medicíny. Cestovala ve vlaku, její manžel byl vojenský důstojník.
Neznámá žena cca 25-35 Určité indicie – podle oděvu značky Triola, státní příslušnice Československa.
Ivana M. (18 let) Byla mladá, vracela se z plesu zoo v Brně.
Anna Š. (51 let) Vrací se z koncertu, podle svědků měla dobrý zdravotní stav (nezmiňuje se, že by měla výrazné zdravotní problémy). Měla dobrou postavu, Hojer si ji pletl s mladší ženou – zdá se, že si ji vnímal podle vzhledu.
Dopadení a přiznání
Zadržen byl v únoru 1982 při vyšetřování vraždy Anny Š. v Praze. Když se dostal na policejní služebnu, sám začal naznačovat, že „to nebylo poprvé“.
Během výslechů se postupně přiznal k dalším vraždám a osmnácti znásilněním nebo pokusům o ně. Zajímavé je, že se ke všemu přiznával pouze písemně – mluvit o svých činech nedokázal. V dopisech popisoval své skutky s chladnou věcností a místy i s urážlivým humorem.
Jeho výslechy vedl zkušený kriminalista Jiří Markovič, který s ním dokázal navázat zvláštní, téměř přátelský vztah – právě tento vztah se stal jedním z ústředních motivů televizního zpracování.
Odsouzení a konec
Soud Hojera uznal vinným z pěti vražd. Podle znaleckých posudků nebyl duševně nemocný – šlo o primitivního psychopata se schizoidními rysy a agresivními sklony. Nebylo možné ho resocializovat.
Dostal trest smrti. Před popravou měl strach, prosil o milost, bál se smrti. Popraven byl 7. srpna 1986 v Pankrácké věznici. Bylo mu 28 let.
Temnota, která přitahuje i po letech
Příběh Ladislava Hojera dodnes vyvolává mrazení. Nejen kvůli jeho činům, ale i kvůli otázce, jak se z nenápadného, tichého muže mohl stát vrah s tak chladnou brutalitou.
Seriál Metoda Markovič: Hojer přináší pohled nejen na temnotu pachatele, ale i na hranice lidské empatie – a na vyšetřovatele, kteří museli do té temnoty sestoupit, aby ji pochopili.
Markíza (slovenský web) – uvádějí, že získali autentické fotografie z místa činu odtajněné v roce 2008 Markíza
