Článek
Byla to žena, kterou byste potkali v čekárně na poště a nikdy by vás nenapadlo, že jednou skončí ve vězení. Úřednice. Spořádaná. Dvě děti, manžel, dům na hypotéku, dovolená u moře jednou za dva roky. Všechno v kolonkách, všechno s razítkem.
A pak přišel on.
Na internetu se představil jako šaman z Peru. Měl profilovou fotku se snědou pletí, copánky a pírkem ve vlasech. Působil jinak než všichni muži, co znala – exotický, tajemný, se slovy o přírodě, duchách a energiích. Napsal jí: „Tvoje duše je spřízněná s mou.“ A jí to stačilo.
Od té chvíle ho všude představovala jako šamana. „On cítí věci, co my necítíme. Rozumí přírodě. Ví, co je láska,“ říkala v práci, zatímco kolegyně obracely oči v sloup.
Jenže šaman mezitím nestál na vrcholcích And, ale u stánku před nádražím. Prodával pletené náramky, drátky obalené bavlnkou, a usmíval se. Tvrdil, že tu v Čechách je jen na chvíli – musí si vydělat na návrat do Peru, kde na něj čeká rodina v džungli.
Ona mu uvěřila. A nejen to. Zamilovala se tak, že přestala slyšet všechny hlasy kolem. Manžel ji prosil, děti se styděly, přátelé kroutili hlavou. Marně.
Začala chodit bosa. Kupovala pírka, splétala si copánky, z úřednice se proměňovala v karikaturu indiánky z e-shopu. Kolegové v kanceláři si šeptali, že se zbláznila. Ona ale byla šťastná – poprvé po letech cítila, že žije.
Pak přišly peníze. Nejprve menší částky – na pomoc mamince v džungli, která prý onemocněla. Pak větší – na letenku, aby se mohli vrátit do Peru. A pak ještě větší – na stavbu jejich společného domu tam, „kde lidé žijí blíž přírodě“.
Vybrala úspory, pak firemní peníze. Říkala: „To je investice do budoucna. Do nás.“ Nikdo jí nevysvětlil, že budoucnost postavená na lži se hroutí rychleji než domeček z karet.
Když přišla exekuce a barák šel do dražby, tvrdila, že je to zkouška. „Duchové nás zkouší,“ šeptala. Jenže duchové se ukázali být spíš exekutorem s razítkem.
A šaman? Zmizel. Ne do Amazonie, ale do Ústí nad Labem. Tam, mezi paneláky, se vypařil i se všemi penězi a sliby.
Tehdy se konečně probudila. Jenže pozdě. Firma zjistila, že peníze chybí. Policie si pro ni přišla. Soudce neznal slovo láska, znal jen paragrafy. A tak skončila tam, kde by ji nikdy nikdo nehledal – za mřížemi.
Její děti plakaly, manžel ji nenáviděl, přátelé mlčeli. Ona seděla ve vězení a pořád si šeptala: „On byl jiný. On byl šaman.“
Nakonec se ukázalo, že šaman se jmenoval úplně obyčejně – typickým romským jménem, žádný exotický původ, žádná džungle, jen rejstřík hledaných osob a dluhy.
Tak skončila láska úřednice ke snědému „klukovi“ z Ústí. Tragédie i fraška v jednom. Příběh o tom, že i ta nejslušnější žena může zapomenout na zdravý rozum, když uvěří iluzi – a že cesta do Peru někdy končí v nejbližší věznici.
Příběh byl ispirován ze života
