Článek
Není měsíc, aby se v médiích neobjevila zpráva o zastřeleném psovi. Vždy stejný scénář: pes šel s člověkem na procházku, byl na dohled, někdy i na vodítku. A pak prásk – rána z pušky. Pes mrtvý, majitel v šoku. A za spouští? Myslivec. Člověk, který se považuje za „ochránce přírody“.
Ochránce? Spíš ozbrojený soudce, který rozhoduje, co má právo žít. Zvěř prý chrání, ale ve skutečnosti na ni číhá – aby ji mohl zastřelit. A když se mu do hledáčku připlete pes, neváhá. Logika naruby.
Kolikrát už kulka mířila „jen na zvěř“ a skončila u člověka? Kolikrát někdo střílel nazdařbůh, protože „má právo“ a „ví, jak to chodí“? Kolikrát se vina zametla pod stůl, protože se přece jedná o člena mysliveckého sdružení?
Společnost zavírá oči. A tak se z lovců stávají majitelé zbraní, kteří si myslí, že mohou všechno. Že zákon je na jejich straně. Že život psa neznamená nic.
Ale zbraň v rukou člověka, který bez váhání stiskne spoušť na nevinné zvíře, je hrozba pro všechny – sousedy, kolemjdoucí, dokonce i vlastní rodinu. Dnes je to pes. Zítra?
Je nejvyšší čas položit si nepříjemnou otázku: Není na čase vzít těmto „rádoby ochráncům“ jejich hračky, které se mohou kdykoli změnit v nástroj tragédie?
Reálné psychotesty místo papírového souhlasu lékaře
Papírové razítko od obvodního doktora dnes rozhoduje o tom, kdo smí nosit a používat střelnou zbraň. Všichni ale víme, jak to v praxi chodí – pár otázek, podpis, a hotovo. Žádná skutečná kontrola psychického stavu, žádné prověření závislostí nebo stability.
Mezi myslivci se přitom najdou lidé, kteří holdují alkoholu, jsou labilní a svou nezodpovědností dělají ostudu nejen sobě, ale i těm, kteří myslivost berou vážně a s respektem k přírodě. Takové chování hází špatné světlo na celou komunitu a odrazuje veřejnost od smysluplné ochrany přírody.
Pokud stát opravdu dbá na bezpečnost, nestačí sbírat razítka. Je potřeba zavést povinné, pravidelné a odborně vedené psychotesty, které odhalí rizikové jedince. Kdo má zbraň, musí být psychicky způsobilý – stejně jako policisté nebo vojáci. Jen tak se dá zachovat dobré jméno myslivosti a bezpečí lidí i přírody.
Zbraně do rukou lidem, kteří selhávají v základní lidské empatii, prostě nepatří.
