Článek
Pokud je v politice někdo, kdo má být symbolem zákona a ochrany slabších, pak právě poslanec. Jenže jak může zůstat ve funkci, když smrt zvířat odbyde jako drobný omyl?
Je to výsměch lidem i spravedlnosti.
Dva dalmatini, uzavření v autě. Změna počasí, kterou „nečekal“. A poslanec Jiří Kobza, který místo převzetí plné odpovědnosti mluví o „omylu“.
Jenže důvěru nelze obhájit tiskovou zprávou. A smrt dvou zvířat nelze zlehčit jako náhodu.
Co se stalo
- Poslanec Kobza umístil své psy do auta, údajně jako prevenci proti „útěku za háravými fenami“.
- Auto nechal stát, počasí se změnilo – a psi uvnitř uhynuli.
- Policie nyní případ vyšetřuje jako možné týrání zvířat.
Proč to nelze omluvit
Obyčejný člověk by čelil trestnímu stíhání. Politik? Vysvětluje, omlouvá se – a zůstává ve funkci.
Je to ukázka dvojího metru, který veřejnost dobře zná. Jenže tentokrát nejde o politické body, ale o životy.
Politická odpovědnost
Poslanec je zástupcem lidí. A lidé mají právo vědět, že ten, komu svěřují důvěru, je schopen nést odpovědnost i ve vlastním životě. Pokud ji neunese u dvou psů, proč bychom mu ji měli svěřovat ve věcech státu?
Jiří Kobza říká, že ho smrt psů „velice trápí“. To ale nestačí. Veřejnost nepotřebuje litování, ale činy.
A jediné, co mu zbývá, pokud chce brát odpovědnost vážně, je odstoupení. Protože důvěru už ztratil. A bez důvěry nelze poslance brát vážně.
Obyčejný člověk by čelil obvinění z týrání zvířat. Politik? Ten dál zůstává ve funkci.
Důvěra občanů se ale neobnoví tiskovou zprávou. Pokud člověk nezvládne chránit ani vlastní psy, jak může chránit lidi?
Jinému by to neprošlo
Představme si běžného občana. Zabije zvíře – úmyslně, z nedbalosti či jen proto, že „se spletl“. Policie, soud, pokuty, někdy i vězení.
Ale když jde o poslance? Stačí tiskové prohlášení, pár vět o „nešťastném omylu“ – a jede se dál.
Dalmatini, kteří zaplatili životem, jsou rázem jen „kolaterální ztrátou“. Přitom šlo o čin, který byl podle svědků až příliš exaktní, aby se dal shodit na náhodu.
Poslanecká privilegia
Tohle není první případ, kdy politikům prošlo něco, za co by obyčejní lidé tvrdě pykali.
- Jízda pod vlivem alkoholu? Zapomenuto.
- Korupční kauzy? Rozplynuly se.
- Násilí či nehody? Vysvětleno, zahlazeno, odsunuto z titulků.
A veřejnost? Zvykla si. Rezignovala. Jen občas někdo ironicky poznamená: „Poslanci si dělají, co chtějí.“
