Článek
Kdybychom chtěli zjistit, kdo nebo co je to Bradáč a jaký je jeho původ, museli bychom se vrátit do 12. století. Právě v té době totiž vznikl první most přes řeku Vltavu, kterému se říkalo Juditin. Tento kamenný most se pak stal vzorem pro mnohé kamenné mosty napříč Evropou. A právě na tomto mostě byl umístěn basreliéf mužské tváře, kterému se z nějakého důvodu začala říkat Bradáč. Legenda taktéž praví, že se jednalo o podobiznu jednoho ze stavitelů Juditina mostu. To se však s jistotou prokázat nedá.
Když byl Juditin most při povodních zbořen, zůstal z něj neporušen jediný oblouk na staroměstské straně. A protože byl Bradáč umístěn právě na něm, byl tím uchráněn od zkázy. Tento oblouk sice existuje dodnes, ale protože v roce 1848 proběhla rozsáhlá rekonstrukce Křížovnického náměstí, které na původní Juditin most přímo navazovalo, byl jediný mostní oblouk Juditina mostu zakryt. Dnes se tak můžeme projít po jeho vrchní části, dokud ale nesejdeme dolů do přístaviště, které není volné přístupné, neuvidíme ho.
Už tehdy se ale přemýšlelo o tom, že by byla škoda, aby Bradáče už lidé pravidelně nevídali. A tak byl tento basreliéf z oblouku Juditina mostu přenesen a dnes tak na řeku Vltavu shlíží z břehové stěny Křížovnického náměstí. Nejlépe jej tak uvidíme z Karlova mostu, hned jak na něj vstoupíme ze staroměstské strany. Pořád tu ale zůstává otázka, čím byl Bradáč a svým způsobem stále je tak výjimečný.
Detail Bradáče
Už od svého vzniku sloužil Bradáč jako vodoměrná značka. V té době nedokázali lidé předpovídat povodně tak spolehlivě jako my dnes, a tak se orientovali právě podle Bradáče. Když se hladina Vltavy začala k basreliéfu přibližovat, bylo to znamení, že se blíží velká voda. Do jisté míry byl tak takovým kamenným prorokem příchodu velké vody. Jakmile voda stoupla tak, že se dotkla jeho vousů, byla nařízena evakuace Starého Města.
A i když se může zdát, že dnes už Bradáčovu sochu nepotřebujeme, není to tak úplně pravda. V době velkých pražských povodní, které naše hlavní město zasáhly v posledních třiceti letech, sehrál významnou roli. Lidé nesledovali a v té době to vzhledem k omezenému webovému připojení na území České republiky ani nebylo možné, jak vysoko je v tu kterou hodinu hladina řeky Vltavy. Stačilo se ale podívat na Bradáče a Pražané už věděli, že je zle.
Při povodních v roce 2012 například voda k Bradáčovým vousům nedosáhla, avšak při těch nejničivějších v roce 2002 zmizel Bradáč pod vodou. A překvapivě se k měření hladiny Vltavy a jejího průtoku používá Bradáč dodnes. Samozřejmě za využití moderních přístrojů, avšak jeho přínos pro Prahu je nezpochybnitelný.
Reliéf se tak někomu nemusí líbit. Není zrovna nejlíbivější a nejdetailnější, v naší historii už ale zachránil nespočet životů. A to mu nikdo nemůže upřít.
Zpracováno na základě:
