Článek
Ďáblický hřbitov najdeme v Praze na Ďáblické ulici. Ve skutečnosti sice leží na Střížkově, avšak v těsné blízkosti hranice se čtvrtí Ďáblice. Nejedná se o nikterak starý hřbitov. Vybudován byl asi před 110 lety. I tak má ale v rámci hřbitovů naší země zcela zvláštní místo. Jde totiž o jediný kubistický hřbitov v České republice a na první pohled tak zaujme jeho jedinečná architektura. A úctyhodná je i jeho rozloha. Na území Prahy je to po Olšanských hřbitovech druhý největší hřbitov.
Jedno místo ale dělá z Ďáblického hřbitova tajemný prostor, ze kterého bude citlivé lidi až mrazit. U severní zdi hřbitova se totiž nachází několik hromadných hrobů. Nejsou v nich ale pohřbeni lidé, kteří by na pohřeb neměli. Tyto masové hroby, jak se jim dnes říká, jsou svědkem hrůz našich dějin. Některé z nich tu totiž vznikly už za druhé světové války a sloužily k pohřbívání zavražděných či neidentifikovatelných osob. Uloženy zde byly i ostatky některých popravených nacistických zločinců, mezi nimi i ostatky K. H. Franka.
Daleko mrazivější jsou ale masové hroby z období komunismu. Pohřbívali se sem především zemřelí, umučení či popravení političtí vězni, zejména z věznice na Pankráci. Kdo všechno je v těchto hrobech pohřben, se zatím nepodařilo zjistit. Exhumace těl totiž není povolena a bez testů DNA to pravděpodobně nebude možné zjistit.
Do roku 1989 se o masové hroby z období nacistické diktatury, ani o ty z období komunismu, nikdo moc nestaral. A tak tato část hřbitova pustla. Ti, co se o hřbitov měli starat, mnohdy ani nevěděli, že zrovna v těchto místech jsou nějaká těla pohřbena. A tak zde vzniklo takřka hřbitovní smetiště. K nápravě tohoto zanedbání došlo až po revoluci. Dnes se předpokládá, že v těchto masových hrobech může ležet až dvacet tisíc těl.
Z toho, co víme, je asi nejznámějším příběhem spojeným s Ďáblickým hřbitovem příběh kněze Josefa Toufara. O Toufarovi se toho ví nejvíce, protože bylo možné jeho tělo exhumovat. Chtěl být totiž dle své poslední vůle pohřben na zcela jiném místě, na hřbitově v Číhošti, kde vykonával funkci faráře, a tak začalo pátrání po jeho těle. To nakonec bylo skutečně objeveno a Josef Toufar nalezl konečně odpočinku. I jeho měl na svědomí komunistický režim.
Když si odmyslíme temnou minulost Ďáblického hřbitova, uvidíme v něm zcela unikátní místo. Může za něj především netradiční architektura, stejně tak ale následně vybudované pomníky. Vzdát hold hrdinům naší historie tak můžeme jak u čestného pohřebiště bojovníků z barikád, tak u čestného pohřebiště III. odboje či u čestného pohřebiště umučených a popravených obětí komunismu v 50. letech minulého století. Odpočívá zde například i matka bratří Mašínů, kterou komunisté umučili k smrti poté, co její synové utekli ze země.
Celkem můžeme na hřbitově objevit na dvacet tisíc hrobů, mezi nimi i básníka Kamila Bednáře s rodinou. Ďáblický hřbitov je vskutku místo jako žádné jiné.
Zpracováno na základě:
