Článek
Celý babický případ se točí kolem Ladislava Malého. Ten začal osnovat svůj plán v únoru roku 1951. Navštívil tehdy svého bývalého spolužáka Jana Bulu, který byl toho času páterem sloužícím na farnosti v Rokytné nad Rokytnou. Při první návštěvě mu tvrdil, že pracuje pro SNB, při druhé ale svou výpověď zcela změnil a dušoval se, že se nelegálně vrátil ze zahraničí, aby tu po výcviku se skupinou spolupracovníků osvobodil internovaného pražského arcibiskupa a kardinála Josefa Berana.
Bula mu nejprve věřil a chtěl mu pomoci, pak byl ale před jednáním Malého varován a obrátil se proti němu. Následně docházelo k postupnému zatýkání nejen těch, co s Malým spolupracovali, ale i těch, co s ním jen přišli do bližšího kontaktu. A tak se mezi zatčenými ocitl i Bula. Nikdo z nich ale v té době neměl představu o tom, co Malý ve skutečnosti plánuje.
Malý nakonec poskládal skupinu složenou z Antonína Plichty, který měl opletačky s SNB, z Antonína Mitysky, rolníka na útěku, a Stanislava Plichty, bratra Antonína. Ke svému činu pak tato čtveřice využila setkání funkcionářů Místního národního výboru v Babicích. Plichtovi zůstali před budovou, kde se schůze konala a Malý s Mityskou vnikli do budovy. Přepadli zasedání čtyř funkcionářů a tři z nich usmrtili střelbou ze zbraně, jednoho zranili.
Po této akci skupina uprchla a začala se schovávat v Cidlině u Třebíče a následně v polích u Bolíkovic. Jenže příslušníci SNB na to šli přes rodinu. Podrobili výslechu Antonína Plichtu staršího a ten jim nakonec místo úkrytu svého syna prozradil. A tak za nimi SNB vyrazila.
Až po tento moment se jednalo o doložitelná a potvrzená fakta. Co se ale dělo dál, je zahaleno do oparu tajemství a spekulací. Skupina byla objevena v polích letadlem Bezpečnosti, avšak při zatčení došlo ke střelbě. Není však jisté, kdo po kom střílel, protože se říká, že i Malý střílel po svých kolezích. To však nikdy nebylo potvrzeno.
Při přestřelce byli Stanislav Plichta a Antonín Mityska zraněni, Antonín Plichta a Ladislav Malý byli zabiti. Tak zní oficiální verze případu. Jenže přetrvávají teorie o tom, že Malý útok přežil a že jeho úmrtní list byl pouhým falzifikátem. Tyto skutečnosti podporuje zejména tvrzení sestry Stanislava Plichty, která se údajně s Malým náhodně setkala tři roky po jeho smrti. Malý měl před ní podle její svědectví utéct. Stejná osoba pak na posmrtné fotografii Malého vůbec nepoznala. V roce 2013 vznikl dokument s názvem Moc má jméno šibenice, ve kterém se tvrdí, že na posmrtné fotografii Jana Malého je vyfocen muž, který vůbec nemusí být mrtvý.
Útok Malého a jeho skupiny však spustil řadu politických procesů, při kterých došlo k odsouzení více než stovky lidí. Řada z nich byla popravena. Byli mezi nimi jak Malého spolupracovníci Antonín Mityska i Stanislav Plichta. Dále pak otec obou zainterosovaných Plichtů, Antonín Plichta starší. Stejně tak se trest smrti nevyhnul ani páterovi Janu Bulovi, který se nejprve klonil na stranu Malého, ale když byl varován, zavrhl jej. Ani to, že mezi nimi nakonec k žádné vzájemné spolupráci nedošlo, ho před šibenicí nezachránilo.
Komunisté tuto událost využili ve svůj prospěch a zbavili se těch, co jim vadili a byli pro ně nepohodlní. O pár let později vydali v Mladé Frontě článek, ve kterém interpretovali svou verzi příběhu. Podle této verze byl ostatně natočen i jeden z dílů seriálu 30 případů majora Zemana, konkrétně desátý díl s názvem Vrah se skrývá v poli. Popis událostí samozřejmě neodpovídá realitě. Teprve v devadesátých letech se začalo mluvit o tom, a to zejména na základě výpovědí pamětníků, že to celé vyprovokovala tehdejší StB. Jenže jak to bylo doopravdy, nebylo dodnes plně objasněno.
Zpracováno na základě:
