Článek
O zazdění zaživa máme dnes trochu jinou představu. Pokud se dozvíme, že se s někým takto zacházelo, zřejmě se budeme ptát, co provedl. A je to logické. Zazdívání zaživa bylo formou trestu. Jenže v dobách temného středověku lidé věřili i v to, že pokud do nové stavby zazdíme člověka, pak to přinese domu štěstí a zajistí to jeho stabilitu. A platilo to i o mnoha slavných stavbách, které dnes obdivujeme jako památky.
Průzkumy starých staveb nám dnes ukazují, že to byla vcelku běžná praxe a že se rozhodně nejednalo o nic neobvyklého. Dělo se to po celé Evropě českých zemí nevyjímaje. Dokonce existuje v Česku jeden hrad, který nese takové smutné prvenství. Bylo v něm totiž zazděno zdaleka nejvíce osob.
Řeč je o hradu Svojanov. Tam byly zatím nalezeny ostatky celkem jedenácti osob, není však vyloučeno, že toto číslo není konečné. U některých z těchto obětí bylo dopátráno, že šlo o zazdění zaživa jako formu trestu, u nalezených dětských kostřiček se ale předpokládá, že šlo právě o zajištění stability přistavované části hradu. Pokud totiž bylo možné použít k těmto účelům malé dítě, stavitelé či majitelé staveb neváhali.
I když se to zdá zrůdné a barbarské, takové stavby najdeme i v našem hlavním městě. Praha byla odedávna místem s velkou koncentrací lidí. Sociální systém kdysi nefungoval tak, jak funguje teď, a tak se po městě v různých dobách mohlo potulovat značné množství sirotků. Pro ty, kteří hledali oběť, kterou by zazdili do nově vznikají stavby, nebylo nic těžkého, si takového sirotka odchytnout nebo ho nalákat.
Pokud se vydáte na prohlídku do podzemí Staroměstské radnice, jistě se vám o tomto zvláštním postupu zmíní i tamní průvodce. Podzemí Staroměstské radnice se totiž skládá z několika obydlí, které se dříve nacházely na povrchu. Teprve až s navyšováním terénu v Praze se tyto domky ocitly v podzemí. A právě v jedné z tamních zdí se nachází kosti malého dítěte. K zazdění tak docházelo i v samém srdci Prahy.
Průvodce ale při prohlídce zmiňuje i jiné důvody takového počínání, než je pouze stabilita stavby. Zmiňuje poněkud pohanštější výklad, který se opírá o zvláštní požehnání skrze zazděného člověka. Také tvrdí, že zazděná osoba má domu přinést štěstí. Spíše než o požehnání a štěstí od Boha ale obyvatelé takového domu usilovali o požehnání od temných sil.
Podle všeho tak zazdívání lidí zaživa do staveb bylo běžnou praxí, avšak k takovému kroku se odvážil pouze takový člověk, který holdoval temným silám a nedělalo mu problémy pro úspěšnou stavbu obětovat lidský život. Středověk byl zkrátka krutým obdobím, ve kterém si člověk nemohl být ničím jistý.
Zpracováno na základě:
a prohlídky Staroměstského podzemí
