Článek
Kaple svaté Máří Magdaleny vznikla na nábřeží Vltavy už v 1. polovině 17. století. V té době Praha nebyla ani zdaleka tak zastavěná, jako je dnes, a všude kolem kaple se nacházely vinice. Na tehdejším letenském nábřeží tak byla pro potřeby místních postavena tato jedinečná kaple. Kromě toho, že měla sloužit místním vinařům, využívali ji k modlitbám i voraři, kteří v těchto místech proplouvali Vltavou.
Jako s mnoha památkami, zejména kláštery a hřbitovy, to s ní v době josefínských reforem nevypadalo dobře. V roce 1784 byla zrušena a na svou obnovu čekala neuvěřitelných 120 let. Na začátku 20. století ale opět začala plnit svou funkci. Jenže ani tak neměla kaplička ani zdaleka vyhráno.
Přišla poválečná doba a nástup komunistů k moci. V 50. letech komunisté plánovali přestavbu letenského nábřeží a postavení předmostí Čechova mostu. Důvod byl prostý. Nahoře na Letné, tam kde dnes vidíme metronom, měl v té době vzniknout jeden z nejmonumentálnějším pomníků na světě. Jenže měl oslavovat Stalina, o kterém dnes víme, že to byl jeden z nejhorších masových vrahů v historii lidstva. Naštěstí stál pomník na Letné jen několik let a panorama Prahy tak už dávno nehyzdí.
S kaplí to ale vypadalo bledě. Stála na místě, které bylo pro úpravu nábřeží a stavbu předmostí kruciální. A proto měla být stržena. Nakonec se tak ale nestalo a to jen díky Stanislavu Bechyňovi, který přišel s poněkud netradičním, ale proveditelným řešením. Kapli bylo potřeba přesunout.
Dnes stojí kaple o více než třicet metrů dále proti proudu Vltavy
V místech, kde kaple stála, se postavilo kolejiště velmi podobné železniční trati. Pod kaplí vznikl železobetonový věnec, kterým se pak po kolejích kaple přesouvala. Jednalo se v té době o něco zcela mimořádného a prakticky o první posun stavby v Československu. V únoru 1956 pak docházelo k pomalému posouvání kaple o 31 metrů proti proudu Vltavy. Tam však nebyla zasazena do země, ale spočinula na mohutném podstavci, který její jedinečnost ještě podtrhl. A památku na přesun má kaple dodnes.
Do jejich šesti oken totiž byly umístěny vitráže připomínající osud této stavby. Když se tak do nich podíváme, můžeme vidět například ony vinaře a voraře, ale i připomínku švédského útoku na Prahu, stejně jako stavbu Čechova mostu. Dvě vitráže pak připomínají její přesun. V jedné z nich je znázorněno vyztužování kaple před přesunem a v druhé pak její samotný přesun.
Kaple jako taková je pro veřejnost uzavřena, ale ve správě ji má Starokatolická církev, která zde pravidelně pořádá bohoslužby. Takže v rámci modliteb je možné nahlédnout i dovnitř. Byla by totiž škoda, kdyby takto jedinečná kaple a její příběh upadly v zapomnění. Praha totiž některé příběhy před turisty i místními ráda schovává.
A teď ruku na srdce. Kdo z vás kolem této kaple jezdí pravidelně a o jejím přesunu neměl ani zdání?
Zpracováno na základě:
