Článek
Nápad na zavěšování dětí v klecích za okna se zrodil v závěru 19. století, kdy americký pediatr ve své knize uveřejnil na tehdejší dobu velmi odvážný názor. Luther Emmett Hold se totiž domníval, že svěží vzduch je pro děti naprosto nepostradatelný. A i my dnes víme, že v tomto bodě měl absolutní pravdu. Svěží vzduch dokáže lidské tělo regenerovat a při jeho dostatečném množství dochází k očistě krve, což je pro správný vývoj našeho potomka nezbytné. Na vzduchu navíc děti dobře tráví zkonzumovanou potravu a hlad dostávají dříve, než kdyby byly zavřené v bytě.
Luther Emmett Hold ale nebyl tím, kdo vymyslel dětské klece. Ve 20. letech s nimi přišla Emma Read, která si svůj nápad nechala patentovat. A k čemu vlastně měly takové klece sloužit? Pokud rodiče dítěte neměli čas s ním trávit čas venku a zároveň jejich byt postrádal balkon, kde by dítě ponechali na čerstvém vzduchu, měli jej kvůli bezpečnosti umístit do klece a tu pak na okno zavěsit. To jim mělo zajistit, že dítě bude mít po celou dobu pobytu v kleci přísun čerstvého vzduchu.
Dnes by mnoho lidí toto počínání označilo jako týrání. Jednak to bylo už to, že dítě bylo uzavřené v kleci, což výrazně omezovalo jeho pohyb, zároveň se však tyto klece zavěšovaly za kraj okna, a tak dítě v kleci viselo někdy nad velmi hlubokou propastí. Tenkrát to tak ale lidé nevnímali, a tak se z dětských klecí stal brzy hit. Na obhajobu klecí se kromě čerstvého vzduchu používalo i tvrzení, že dítě se na chladném vzduchu lépe otužuje a tím se postupem času stává zdravějším a odolnějším. A už tenkrát věděli, že imunita je u takto malých dětí naprosto nezbytná. Stejně jako se tvrdilo, že děti v klecích se snadno zabaví. Mohou totiž pozorovat svět kolem sebe. Šustící stromy, jedoucí auta, poletující ptáky. A tak jsou vlastně socializovány, i když jsou v kleci úplně samy.
A i když byli jak autor teorie o čerstvém vzduchu, tak i žena, která si nechala patentovat dětské klece, národností Američané, největší slávy se dětským klecím překvapivě nedostalo v Americe. Nejpopulárnější se tyto nástroje pro rozvoj dítěte staly ve Velké Británii, konkrétně v Londýně. Mnoho lidí tam v té době žilo ve stísněných prostorách a nemělo na své potomky čas. A tak pro ně bylo toto řešení ideální. Trochu bizarní byl ale pohled kolemjdoucího, který se třeba jen tak procházel po ulici a všude viděl z oken zavěšené klece a v nim malé děti.
A děti v Londýně visely až do 50. let. Pouze v období druhé světové války byste dětské klece hledali jen marně. Na město totiž útočilo německé letectvo, a tak bylo velmi nebezpečné nechávat děti bez dozoru venku. Když pak největší boom dětských klecí odezněl, začaly se z ulic postupně vytrácet. Začaly se pak objevovat i názory, že jde o nedůstojné zacházení s vlastními potomky. A také se stalo několik smrtelných úrazů, kdy byla klec špatně zavěšena za okno a zřítila se.
I když si to rodiče v té době neuvědomovali a mysleli si, že pro své děti dělají jen to nejlepší, dnes už by snad takový bláznivý nápad nikoho nenapadl.
Zpracováno na základě:
