Článek
Co to vlastně je islamizace pláží a jak v praxi probíhá? Itálie, stejně jako celá Evropská unie, je otevřenou zemí, která mnohdy přijme každého, který o ubytování na jejím území stojí, nebo je pro něj takový azyl pomocí v nouzi. Jenže se postupně vytrácí snaha cizinců o přizpůsobení se kultuře a zvyklostem země, která se stává jejich novou domovinou.
V Itálii jsme byli svědkem toho, že se ženy islámského vyznání koupou na pláži v oblečení pro ně typickém, tedy v burce. Burka jako taková slouží k zahalení celého ženského těla včetně hlavy. Ženě jsou tak často vidět pouze oči, v tom lepším případě nemá zakrytý obličej, avšak vlasy musí být dokonale skryty.
Je to jejich zvyk. O tom určitě není pochyb. Když ale my jako Češi nebo Evropané pojedeme do jiné evropské země, případně do země zcela jiné kultury kdekoli na světě, budeme se automaticky snažit přizpůsobit tradičním a kulturním zvyklostem. Předejdeme tak nepříjemným pohledům místních a nevlídnému přijetí, navíc k nám pak budou obyvatelé cizí země daleko sdílnější, pokud uvidí snahu z naší strany. Začínáme alespoň pár frázemi domorodého jazyka, končíme právě u typického místního oblečení a jiných zvyklostí.
Cizinci, kteří do evropských zemí proudí ze zemí vyznávající Islám, ale nejsou zdaleka tolik přizpůsobiví. A ani neprojevují snahu o splynutí s takovou zemí. A to je právě nebezpečný nešvar, který se šíří Evropou, z naší cesty právě Itálií. Jak mohou takoví lidé, kteří chtějí ve zmíněné zemi žít, očekávat vlídné přijetí a začlenění do komunity, když nehodlají respektovat základní pravidla a zvyklosti?
My to zažili před pár dny na dovolené v jižní Itálii a jen pár dnů po naší zkušenosti jsme se z našich zpravodajských webů dozvěděli, že se nejedná o ojedinělou událost, přestože incident popisovaný v daném článků se odehrál na opačné straně země, na úplném severu u hranic se Slovinskem, my jej byli svědkem mnoho kilometrů pod italskou Neapolí.
Jedno je ale jasné. S přibývajícím počtem cizinců v evropských zemí roste jejich nezájem o naši kulturu a klesá jejich snaha o začlenění se. Nerad bych se dožil toho, že si z našich zemí udělají kolonie, kde právě my budeme ti, na které budou koukat skrz prsty, že nedodržujeme tradice, které sem oni přinesli. Nerad bych se dožil toho, že naše Evropa za pár desítek let už nebude naše. Za pár desítek let už sice budu na sklonku svého života, ale budou tady přece naše děti.
Islamizace nejen pláží je velkým problémem s mnoha otazníky budoucího vývoje. Nemám nic proti přistěhovalcům a osobám, které do Evropy přijdou z jakékoli světové země, ať už z důvodů humanitárních nebo bezpečnostních, ale měla by existovat určitá pravidla, která by se měla dodržovat. Přeci jen je pořád ještě Evropa naše. Nebo už snad ne?
