Článek
Dlouho jsem se tomu bránil. Můj dobrý kamarád je příznivcem, možná by se dalo říci dokonce fanouškem, českého herce Jaroslava Duška. Jeho představení v Klubu Lávka s názvy Čtyři dohody a Pátá dohoda viděl v průběhu pár posledních let několikrát. Jeho vyprávění s besedou s diváky nazvané Duše K. sleduje pravidelně, i když jen z pohodlí domova na platformě Youtube. Nabídku na sledování tohoto programu jsem vždy s komentáři odmítl.
Vzhledem k tomu, že můj dobrý kamarád se mnou již několikrát navštívil divadelní kusy dle mého výběru, přestože to bylo úplně mimo jeho oblíbený žánr, cítil jsem se mu kulturně zavázán. A když přišla jeho nabídka, zda bych se s ním nechtěl zúčastnit představení Čtyři dohody, přijal jsem, i když jsem si byl plně vědom, o co se jedná. A tak jsem k tomu i přistupoval.
Do Klubu Lávka jsme dorazili asi 45 minut před plánovaným začátkem představení. Jedno pivo před začátkem představení bylo nutností, měl jsem pocit, že mi to pomůže těch dlouhých 140 minut lépe překonat. Alespoň takovou délku představení jsem našel v recenzích na internetu, ale věděl jsem, že hra je vždy trochu obměňována, takže se její délka může trochu lišit.
Druhé pivo jsme si vzali s sebou do sálu. Nesporná výhoda Lávky. Občerstvení si můžete vzít do sálu s sebou, případně si pro něj můžete během představení chodit. Nikdo vás za to nebude peskovat a osočovat se na vás. Zkrátka jsem se vůbec necítil jako v divadle.
Představení, mimochodem to bylo poslední představení divadelní sezóny 2022/2023, které se hrálo přímo v Klubu Lávce, následují už jen výjezdní představení, začalo s mírným zpožděním asi v 19:20. Hrozil jsem se toho, že tady budu trčet ještě o 20 minut déle, než jsem čekal.
Když konečně dorazil pan Dušek, byl jsem rád, že není tak zarostlý, jak jsem jej poslední dobou v novinách vídal. Jakmile začal mluvit, poznal jsem, že ani není tak slizký jako v některých svých rolí, ale z nějakého zvláštního důvodu jsem mu tuto vlastnost přisuzoval i mimo jeho role.
Úvodní dlouhá řeč, kde se Jaroslav Dušek vyjadřoval k aktuálnímu dění počínaje covidovou pandemií, bylo velmi vtipné a trefné, avšak nebylo urážející pro ty, co by snad měli jiné politické preference. Zkrátka to diváky hned na začátku rozproudilo a roztáhlo jim to bránice. To jsem hned na začátek nečekal.
S tímto nadhledem vplul pan Dušek i do první z dohod. Pokračovalo se v podobném duchu. Čtyři dohody však nejsou pouze o smíchu a pobavení se, ale jsou to i hluboké myšlenky k zamyšlení. Proto ve mně počáteční rozptýlení a úsměvná nálada pomalu vyprchávaly. Ale v tom dobrém. Přestože se člověk během rozebírání jednotlivých dohod i zasměje, některé pasáže jsou vážnější, ale Jaroslavem Duškem podány tak, že o nich divák během představení skutečně přemýšlí.
Předěly vyplněné písněmi mezi jednotlivými dohodami nijak neuráží, jsou příjemným zpestřením hry. Bohužel je ale představení bez přestávky, a tak pokud nechcete přijít o další slova pana Duška, slouží tyto písně právě jako signál, aby si divák došel na toaletu. A tak to bylo i v mém případě. Málem jsem ale nenašel východ ze sálu, neboť jsem byl v Klubu Lávka poprvé, až Jaroslav Dušek mě musel během probíhající písně svými slovy směrovat ven.
Když byla na jeviště probírána třetí dohoda, říkal jsem si, že jsem zvědav, jaká bude svým obsahem dohoda čtvrtá. Tady mě však zklamalo mírné urychlení celé hry, neboť pan Dušek z rozsáhlého vyprávění o třetí dohodě volně přešel do dohody čtvrté, o které řekl jen pár vět a večerní vyprávění uzavřel. Bylo to však pro ten správný pocit z prožitého představení a uzavření celého vyprávění to pravé.
Ač jsem nevěřil, že by mě hra mohla jakkoli pobavit, stalo se. Dokonce se mi i vcelku líbila. Mému dobrému kamarádovi jsem to však naplno přiznat nemohl, aby si nemyslel, že s ním půjdu příště i na Pátou dohodu. A tak jsem celý večer uzavřel slovy: „Ale jo, čekal jsem to horší.“ A vážně čekal. Takže myslím, že hru stojí za to určitě vidět. A vy, co jste stejně jako já odpůrci Jaroslava Duška, nevadí. Dá se to vydržet a je mnohem to lepší, než si myslíte.
