Článek
Když se zmiňují nejstarší stavby v Praze, které stále stojí, prakticky vždy padne jméno baziliky svatého Petra a Pavla na Vyšehradě. Je to nádherná stavba, která dokáže kolemjdoucího nadchnout jak svou podobou zvenku, tak nádherně zdobeným interiérem. Je to asi to nejnavštěvovanější místo v celém vyšehradském komplexu. Najít tu sice můžeme i hřbitov Slavín, kde jsou pohřbeny slavné osobnosti, zbytky původního hradu na kraji útesu, nádherné výhledy z hradeb i starobylou rotundu, je to však tento kostel, který se nám vybaví, když se řekne Vyšehrad. Je to také jeho symbol, který je vidět z mnoha míst po celé Praze.
Jenže kdybyste se po tomto komplexu nebo nábřeží Vltavy procházely zhruba před 130 lety, možná byste ani nepoznali, že se nacházíte právě zde. Kostel, který tu stál vypadal úplně jinak. Dnes bychom kolem něj pravděpodobně prošli bez povšimnutí. Kde tedy vzala bazilika podobu, jakou má dnes?
Původní železniční most se siluetou kostela sv. Petra a Pavla před přestavbou
Na archivním snímku vidíme vyšehradský železniční most, někdy také nazývaný výtoňský železniční most, který si také není v mnohém podobný. Byl totiž postaven už v roce 1872 a do dnešní podoby byl následně upraven v roce 1901. A právě na těchto snímcích můžeme na vrchu nad mostem vidět původní vyšehradský kostel.
Dnes je bazilika sv. Petra a Pavla jednou z pražských dominant
Jedná se skutečně o jednu z nejstarších pražských staveb, která tu stojí již od 11. století. Původně byl kostel románskou bazilikou, která se na tomto místě musela opravdu vyjímat. Za svou existenci prošel ale mnoha stavebními úpravami. Nejprve byl za vlády Karla IV. gotizován, což mu jistě na jeho kráse neubralo. Na počátku 18. století byl ale přestavěn v barokním duchu. A od té doby vypadal tento kostel jako na archivních fotografiích.
Nízká stavba s jednou malou věžičkou byla nenápadná a majestátnost z břehů Vltavy určitě nevzbouzela. Až nápadně se tento kostel podobal jiným barokním kostelům, které můžeme najít v Praze, nejvíce však kostelu Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského poblíž Malostranského náměstí. Právě v něm je uschováno slavné Pražské Jezulátko.
Průčelí baziliky svatého Petra a Pavla vypadalo obdobně jako průčelí kostela Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského na Malé Straně
Když pak probíhala poslední přestavba vyšehradského kostela na přelomu 19. a 20. století, získal podobu, jakou má dnes. Byl přestavěn v novogotickém stylu, stejně jako vznikl například kostel svaté Ludmily na náměstí Míru. Zmizely prvky baroka a k hlavní lodi byly přistaveny dvě vysoké věže, které však nikdy žádnou funkci neplnily a jsou zde spíše pro okrasu.
Kostel dnes vypadá sice nádherně, s původní stavbou už má ale pramálo společného. Tak, jak vypadá dnes, pravděpodobně ani nikdy nevypadal. Teprve necelých 130 let se tak lidé kráčející po březích Vltavy mohou kochat pohledem na tuto monumentální stavbu, přestože se mylně domnívají, že stejný pohled se kdysi naskýtal jejich dávným předkům. Praha ale byla v historii jiná, než jak si ji představujeme.
Zpracováno na základě:
