Článek
Psal se rok 1945. Sovětská vojska začala postupovat směrem k Německu a už to vypadalo, že Hitler svou válku prohraje. Němci se tak v rámci operace Hannibal snažili přepravit co nejvíce materiálu, vojáků a uprchlíků do západní části Německa. Poslední lodí, která měla v rámci tohoto stěhování podniknout plavbu, byl Wilhelm Gustloff. Přes dvě stě metrů dlouhá loď byla ale původně postavena jako loď výletní, jezdila zejména z Hamburku do severských států a na tak velkou zátěž nebyla připravena. Při jejím uvedení do provozu byla totiž kapacita lodi stanovena na 1400 pasažérů. Během její poslední plavby se ale na loď kromě spousty těžkého materiálu mělo nalodit přes 6 tisíc lidí.
30. ledna 1945 se Wilhelm Gustloff chystal na vyplutí. Ve městě už ale tehdy panoval zmatek způsobený rychlým postupem Rudé armády. Na loď se snažili dostat i další pasažéři, kteří se báli o své životy. A několika tisícovkám z nich se to skutečně povedlo. Loď pak vyplula v momentě, kdy na palubě bylo přes deset tisíc lidí. Necelé dva tisíce z nich byli vojáci, pomocný vojenský personál a zranění vojáci. A zbytek byli civilisté včetně mnoha matek a dětí. Nikdo v té době netušil, že se řítí do největší lodní katastrofy v dějinách lidstva.
Osudným se lodi stalo to, že v době, kdy na svou poslední plavbu vyplula, už dávno neměla status výletní lodi. Navíc byla vybavena protiletadlovými děly, a tak se pro případné nepřátele mohla stát vojenským cílem. A rozhodující bylo také to, že panovalo velmi špatné zimní počasí. Kapitán lodi se obával toho, že by mohlo dojít ke srážce s jinou lodí, a tak nedal na rady svých kolegů a nechal zapnutá lodní světla. A právě ta upoutala pozornost velké sovětské ponorky, která brázdila místní vody.
Velitel ponorky rozhodl, že na loď, o které si myslel, že veze německé vojáky, vypálí čtyři torpéda ze vzdálenosti jednoho kilometru. Nakonec sice vystřelila pouze tři z nich, všechna ale našla svůj cíl. Stovky lidí zemřely přímo po střetu s torpédy. Poškození lodi pak bylo takové, že loď okamžitě začala klesat ke dnu. Někteří lidé se utopili v místnostech, kde se uzavřeli vodotěsné přepážky, jiní se snažili dostat na záchranné čluny. Na lodi ale panoval zmatek a na spouštění člunů nebyl čas. Mnoho lidí zemřelo, když se v davu, která se snažil dostat ke člunům, ušlapalo. Jediným způsobem, jak se v tu chvíli zachránit, bylo skočit do vody. Jenže voda byla ledová. Mělo jen několik stupňů nad nulou a v okolí panoval tuhý mráz.
Po čtyřiceti pěti minutách byla loď pod vodou. Německé lodě v okolí sice připluly, jak nejrychleji to šlo, zachránili však pouze 1200 lidí. Přes 9 tisíc pasažérů tak v místech tragédie našlo svůj hrob. Při žádné jiné lodní tragédii tolik lidí nezahynulo. A byla to chyba Němců. Loď byla vojenským cílem a k nalodění civilistů vůbec nemělo dojít. Ti, co jim to dovolili, jim podepsali rozsudek smrti.
Zpracováno na základě:
