Článek
Těžko si představit, že nikdo nemá stálý domov a žije prakticky na vodě. To je však přesná charakteristika mořských nomádů či mořských cikánů, kteří přežívají na plujících vorech neboli hausbótech. Tam tráví prakticky celý svůj život a jen výjimečně je můžeme vidět vstupovat na pevninu. Vždy to má ale nějaký vážný důvod. V zásadě existují jen dva důvody, proč se mořští cikáni na pevninu odváží. Jedním z nich je výměnný obchod, kdy svoje produkty vyměňují za to, co nezbytně k životu potřebují. A pak je to počasí. Pokud vycítí, že moře bude neklidné tak, že by je blížící se katastrofa mohla zahubit, schovají se v bezpečí na pevnině.
Tím, že žijí na moři, jsou prakticky všichni negramotní. Čtení a psaní jim nic neříká. Nevědí, kolik jim je, ani neřeší, jaké má kdo bohatství. Žijí přítomností a hospodářským ukazatelem jejich komunity není nic jiného než hojnost potravy a úsměvy. A právě proto neznají stres. Od evropské kultury se tak ta jejich zcela odlišuje. V daleko menším měřítku pak mořští cikáni podléhají civilizačním chorobám.
Co je ale na mořským cikánech to nejzajímavější a co fascinuje vědce po celém světě? Jejich schopnost přizpůsobit se životu na moři. Žijí na plovoucích obydlích, nyní by se měli nacházet někde u ostrova Borneo, a tak je pro ně potápění absolutní nezbytností. Za roky života na moři ho ale tento kmen přivedl k dokonalosti. Potápění se tu totiž učí už malé děti, aby s lovem ryb mohli začít v co možná nejútlejším věku. Čím jedinec vyspívá, tím hlouběji se učí potápět. A pravidelným tréninkem se učí i tomu, jak zůstat pod vodou co nejdéle. Navíc jsou jim často propichovány ušní bubínky, aby pro ně tlak ve větších hloubkách nebyl překážkou.
I zkušení plavci, se kterými se můžeme setkat v končinách, nevydrží pod vodou tak dlouho jako mořští cikáni. Deset minut pod vodou bez nadechnutí totiž pro ně není žádný problém. A je prokázáno, že někteří jedinci dokázali pod vodou strávit i třináct minut. Takovou dobu ale oni vnímají jako nezbytnost, protože se pro potravu potápějí mnohdy i několik desítek metrů pod hladinu. A aby nalovili dostatek potravy, stráví každý den v moři i několik hodin.
Jak je ale možné, že člověk vydrží pod vodou tak dlouho dobu? Vždyť to není přirozený jev a odporuje to zákonům přírody. Ano, do jisté míry tomu tak je. Vědcům, kteří mořské cikány zkoumali, se podařilo zjistit, že právě nedostatek kyslíku, kterému jsou mořští cikáni pod vodou vystavováni, změnil jejich genovou výbavu. Změna genů zapříčinila vyšší hladinu hormonů v těle těchto mořských bytostí a tím i růst sleziny. Právě ta jim umožňuje zůstat pod vodou déle než běžnému člověku.
Extrémním životem tak členové kmenu Bajau dospěli k tomu, že se jejich těla životu na moři přizpůsobila. A tak se jim na moři dobře žije. Potápění se sice věnují jen někteří z nich, ti ale za den dokážou nalovit i deset kilogramů potravy. Jenže stále se rozšiřujícím rybolovem okolních států ubývá i potravy, kterou mořští cikáni k životu zkrátka potřebují. Jak dlouho ještě na moři vydrží?
Zpracováno na základě:
