Článek
Zubní sklovina je nejtvrdší tkáň v lidském těle a 99 % veškerého vápníku, který obsahuje naše tělo, najdeme právě v zubech. Přesto se nám může stát, že nějaký náš zub napadne kaz. Když to nezačneme včas řešit, můžeme o celý zub přijít. Rozpadne se nám, nebo nám ho budou muset vytrhnout.
Když to ale neřešíme ani pak, může přijít další a další zub, o který přijdeme, případně nám mohou onemocnět dásně, a to už pak zadělává na pěkné nepříjemnosti. Není to ale jen o čištění zubů, někdo k tomu má větší předpoklady, někdo menší. Tak či tak, jakmile začneme přicházet o zuby, je třeba přemýšlet, co s tím.
Se zuby mám problém dlouhodobě. Mám je totiž příliš u sebe a čistění mezizubních prostor tak byl pro mne vždy horor. Už nějakou dobu si pohrávám s myšlenkou, že si nechám udělat nové zuby. Ulevilo by se mně i mým dásním a měl bych klid od občasného bolení zubů, zánětů či problémů při konzumaci tvrdších jídel, například topinek.
Věděl jsem, že cena nových zubů bude jistě vysoká, protože určitě nechci ty nasazovací, na jaké jsem zvyklý od svých babiček. Myslím ty, které si babičky a dědečkové vždycky na noc vyndají, dají si je do hrnečku a jdou spát. Chtěl bych nové zuby a to na stálo.
Když jsem ale viděl ceny takových zubů, došlo mi, že kdybych si chtěl nechat udělat komplet byť i jen jedno patro, cena se vyšplhá do statisíců. Cena za jediný zubní implantát se totiž dnes pohybuje i přes 20 tisíc korun, mnohdy se s korunkou dostává i přes 30 tisíc. Pokud by se samozřejmě jednalo o náhradu celého patra, cena se s množstvím zubů snižuje. To mi připomíná množstevní slevy v supermarketech nebo smlouvání na trhu. U lékařských zákroků bych to opravdu nečekal.
Náhrada celé řady zubů v horní nebo dolní čelisti začíná v lepším případě na 130 tisících korunách. A to se bavíme o těch nejlevnějších zubařských ordinacích. Některé běžné ordinace uvádějí cenu za jednu čelist i přes čtvrt milionu korun. To je za obě čelisti více než půl milionu. To už je hodně vysoká cena.
Kdo si takový zákrok může za takovou cenu dovolit? No moc lidí v Česku asi ne. A pojišťovna na to nepřispívá. Na druhou stranu zde platí pořekadlo, že za blbost se platí. To ale samozřejmě jen pro ty, kteří si za stav svých zubů mohou sami. Ti, kteří vlivem některého z onemocnění o své zuby přijdou, se však dostávají do stejného situace. Ani jim stát v takovém případě nepřispěje. Mohou tedy žádat maximálně o zubní protézu.
Nové zuby jsou a budou doménou těch, kteří si takový luxus mohou dovolit. My ostatní si budeme muset za pár let vystačit právě se zubní protézou přilepenou fixačním krémem, aby nám při zasmání nevypadly z pusy a abychom si tak nezpůsobili až příliš trapné momenty.
Odkazy na zubní ordinace nejsou uváděny záměrně, aby nebyly propagací či špatnou reklamou vybraným zubním ordinacím.
