Článek
Na první pohled jde o jedno z mnoha studentských představení. Komorní prostor Divadla Na Rejdišti, mladí herci, publikum složené z přátel, pedagogů i náhodných diváků. Jenže právě tady se ukazuje, že podobné večery mohou někdy překvapit víc než „velká“ scéna. Molièrův Misantrop v podání studentů Pražské konzervatoře nepůsobí jako školní cvičení, ale jako živý, současný tvar, který má energii i vlastní výpověď.
Z představení Misantrop
Jednou z výrazných osobností inscenace je Nathaly Sudik Parma (vlastním jménem Natálie Sudíková). Nepůsobí totiž jako někdo, kdo se snaží zaujmout za každou cenu, jako někdo, kdo hraje roli. Ona jako by do ní přirozeně vplouvala. Její síla je v přirozenosti a vnitřní soustředěnosti. Role v jejím podání nevzniká navenek, ale jakoby zevnitř. V drobných reakcích, v přesném načasování, ve schopnosti být plně přítomná v každém okamžiku. Tam, kde by jiný student mohl tlačit na výraz, volí civilnost. A právě tím si získává pozornost.
Zlomovým momentem večera je závěr inscenace. V okamžiku, kdy se na scéně objeví Nathaly v kostýmu plameňáka, hrozí, že se inscenace rozpadne do pouhé nadsázky. Opak je ale pravdou. Tenhle zdánlivě hravý prvek paradoxně celé představení oživuje a sjednocuje. Nathaly v něm dokáže propojit lehkost, humor i jistou křehkost. A najednou dává smysl i to, co by mohlo působit jen jako studentská recese. Je to jeden z nejživějších a nejpřesvědčivějších obrazů večera, protože jemnou ironií narušuje celkový tón inscenace.
Další rovinu jejího projevu otevírá hudba. Dvě písně ve francouzštině, které v inscenaci zazní, nejsou pouhou vložkou, ale organickou součástí celku. Její hlas je čistý, jistý a přirozený, bez snahy o efekt. Francouzština zde nepůsobí jako přešlap, naopak přirozeně zapadá do atmosféry inscenace a podtrhuje její stylovou lehkost.
Nathaly Sudik Parma je zatím studentkou Pražské konzervatoře, kde se věnuje herectví v rámci hudebně-dramatického oboru. Už během studia se ale objevuje v projektech, které jsou otevřené veřejnosti, a právě tato zkušenost je z jejího projevu znát. Nejde jen o techniku nebo zvládnuté řemeslo – ale i o schopnost sdílet prostor, energii a emoci.
Nathaly Sudik Parma v kostýmu plameňáka
Možná je zatím předčasné mluvit o velké kariéře. Přesto existují kvality, které se poznají okamžitě. Přirozenost, cit pro situaci a schopnost udržet rovnováhu mezi nadsázkou a pravdivostí. V Misantropovi bylo zřejmé, že Nathaly Sudik Parma tyto kvality má. A že i večer, který začíná jako nenápadná návštěva studentského divadla, může skončit objevem, na který se nezapomíná.
Zpracováno na základě návštěvy divadelního představení Misantrop (Divadlo Na Rejdišti) a osobního rozhovoru s herečkou.
