Článek
Pod úřad práce, který leží v městské části Braník na Novodvorské ulici, spadá i celá Praha 10. Právě tuto pobočku úřadu jsme potřebovali. Šel jsem tam pouze jako doprovod s osobou, která žádá o příspěvek na bydlení. Potřebovali jsme se zeptat na jednoduchou otázku, kterou nám po telefonu nebyl nikdo schopen zodpovědět.
Větší pracoviště úřadu práce jsem nikdy neviděl. Budova měla snad deset pater a celý komplex zabíral neskutečný prostor. Když jsme do této výškové budovy vstoupili, hned jsme se na recepci zeptali, kde najdeme konkrétní pracovnici. Recepční nám bylo odpovězeno, že jméno nám neřekne, ale pokud jsme z Prahy 10, tak určitě do 4. patra.
I když jsme patro celé prohledali, oddělení, které by mělo na starost příspěvek na bydlení jsme nenašli. Ostraha, která tam byla, také nevěděla, ale řekla nám, že Praha 10 má ještě pracoviště v 9. patře. Takže jsme opět nastoupili do výtahu a vydali se o několik pater výše. Jenže ani tam jsme nebyli úspěšní. Museli jsme se ptát v pokladně, kde nám konečně řekli, jak se na dané oddělení dostaneme.
Pamatuji si, jak nám paní z pokladny říkala, že jsme ve špatné budově. Že musíme dolů na recepci a hned za recepcí je vstup do vedlejší propojené budovy a tam je to ve 3. patře. Sjeli jsme tedy dolů, poděkovali recepční a vydali se do jiné budovy. Tam jsme konečně objevili to, co jsme potřebovali.
Vzali jsme si pořadový lístek a počkali, až nás zavolají dovnitř. Bohužel jsme asi měli smůlu na pracovnici. Jmenovat ji ze zjevných důvodů nebudu, i když jsem to měl původně v plánu. Už když jsme si brali druhou židli, abychom se mohli oba mohli posadit, protočila oči v sloup.
Naše otázka zněla jasně. Když vyplňují formulář Náklady na bydlení, tak uvádím náklady do měsíců, ve kterých vznikla povinnost je zaplatit, nebo uvádím až skutečně zaplacené prostředky, tedy výdaje, do měsíců, ve kterých byly zaplaceny. Na to nám pracovnice odpověděla, že je to snad jasné, že vždy musím vyplnit každý měsíc daného čtvrtletí. Tak jsem jí otázku zopakoval znovu. Dostalo se mi okřiknutí, že ji nenechám domluvit, a pak zopakovala stejnou odpověď jako předtím. Vysvětlil jsem ji, že si nerozumíme a začal jsem podrobně popisovat problém, aby otázku pochopila. Neposlouchala, protáčela oči a každou chvíli si nemístně odprskla. Pak řekla, že náš konkrétní případ příspěvku řeší jiná dáma, že je dokonce i v práci a že nás k ní přiřadila, takže už nás očekává. Nepříjemně nás vyprovodila z kanceláře. Horší chování jsem dlouho nezažil.
Když jsme pak přišli k dámě, ke které jsme měli být nepříjemnou pracovnicí přeřazeni, zjistili jsme, že nic takového se nestalo. Jen se nás ta nepříjemná žena jednoduše zbavila, aniž by cokoliv s kolegyní řešila. Nejdříve jsme byli za hlupáky, ale když jsme vysvětlili, co se stalo, bylo jí jasné, že jsme byli u její nepříjemné kolegyně.
Doufám, že už zase dlouhou dobu nebudu na žádný úřad práce muset. Upřímně musím přiznat, že jsem byl velice zklamán. Takové chování jsem opravdu nečekal. Nechtěl jsem si ani představit, jak musí být žena nepříjemná odpoledne. My tam totiž byli brzy ráno, asi hodinu po otevření.
