Článek
Jaroslava Hanušová se narodila v roce 1949. I když ji herectví lákalo celý život, po maturitě se rozhodla, že půjde studovat práva. Ani to ji ale nenaplňovalo, a tak skončila jako učitelka v mateřské škole. Na herectví ale nezanevřela a byla nadšenou ochotnicí. Pro národ by ale nejspíš navždy zůstala zcela neznámou osobou, kdyby ji v 80. letech neobjevil velikán českého filmu i divadla Jiří Lábus.
Pomohli ji tenkrát to, že s Jiřím Lábusem chodila v mládí do stejné školy a že se z nich stali dobří přátelé. Lábus věděl, že Hanušová je srdcem herečka a že by byla velká škoda, kdyby ji tehdejší československý národ nikdy nepoznal. Hanušová se tak začala pravidelně objevovat v pořadu Možná přijde i kouzelník, kde ztvárňovala humorné scénky právě spolu s Lábusem, dále pak často s Oldřichem Kaiserem a Zdeňkem Srstskou. A parodie na písně Čau lásko nebo A ty se ptáš co já lidé prostě milovali. Z Jaroslavy Hanušové se rychle stala hvězda a celé Československo jí začalo říkalo Jaruš.
A protože byla bezesporu talentovaná, nezůstalo pouze u estrád. Jaroslava Hanušová zamířila v 90. letech i do filmu a na divadelní jeviště. Asi nejznámější rolí, ve které se objevila, byla role učitelky ve třetím díle Troškovy trilogie Slunce, seno. Po roce 2000 ale začala z televizních obrazovek pomalu mizet a ve filmech či seriálech se objevovala už jen sporadicky. V osobním životě totiž štěstí neprožívala.
Hanušová přišla o svou životní lásku, když ji opustil Jaroslav Hanuš, její celoživotní partner a otec jejich třech dětí. A to byla pro Hanušovou velká rána. Jeho odchod psychicky neunesla a život kolem ní ji prakticky přestal zajímat. Propadla alkoholu a cigaretám. Během pár let se změnila k nepoznání. A pak se k tomu přidaly ještě zdravotní problémy. Hanušová totiž trpěla cukrovkou. Tato nemoc ji nakonec dohnala až na operační sál, kde jí lékaři amputovali nohu. Ani to ale nepomohlo. Za dva měsíce přišla Hanušová i o tu druhou.
V té době byla Hanušová navíc na mizině. Měla sice děti, které se o ni staraly, jak jen to šlo, neměla ale peníze ani na nákup invalidního vozíku. V té době jí však pomohli její věrní přátelé a kolegové, kteří uspořádali sbírku. Ta jí potřebné finanční prostředky zajistila. Konec této herečky komediálních rolí se ale blížil. Hubla tak, že se až ztrácela před očima, až nakonec po třech letech života bez nohou, zkolabovala. Její organismus byl zcela vyčerpán a Jaroslava Hanušová po dvou dnech v nemocnici zemřela.
A tak se naplnil osud skvělé herečky, kterou jsme měli tu možnost poznat úplnou náhodou, u jejích scének jsme se však vždy skvěle bavili. A takovou Jaroslavu Hanušovou si zachováváme i v našich vzpomínkách.
Zpracováno na základě:
