Peter Pecha: Pohledný zpěvák ze Slovenska dobyl česká divadelní prkna

V roce 1989 se v Malackách na Slovensku narodil Peter Pecha. Již studia ho ale zavedla do Česka, kde od té doby žije. Hrál v mnoha úspěšných muzikálech, v roce 2018 získal cenu Thálie v kategorii opereta/muzikál, věnuje se i sólové dráze, skládá hudbu a píše texty k písním. Pojďme o Peteru Pechovi zjistit více v našem rozhovoru.

Co vás vedlo k tomu jít studovat Janáčkovou akademii muzických umění k nám do Česka, respektive do Brna?

Víte co, já tím, že v Bratislavě na Vysoké škole muzických umění tehdy nebyl obor muzikálu a muzikálového herectví a já jsem se chtěl primárně věnovat zpěvu a rozvíjet se v jeho moderním pojetí, tak jediná možnost pro mě byla Brno. Zároveň mi tuto školu doporučil můj dobrý kamarád, absolvent této školy, Janko Slezák, což je mimochodem skvělý slovenský muzikálový zpěvák, který se mi stal takovým mentorem, protože byl o deset let starší než já. A když on říkal, že je to dobrá škola, tak jsem si řekl, proč to nezkusit.

A do Prahy jste potom přesídlil za prací?

Ano, kvůli práci. Po absolventských představeních jsem už ve 4. ročníku měl první profesionální hru Rent v režii Martina Čičváka, která byla v Bratislavě. Pak jsem hrál v Kočkách v Brně (pozn. muzikál Kočky). V Praze jsem dostal nabídku do Divadla na Vinohradech a zároveň do divadla Broadway do muzikálu Mata Hari. Takže čistě matematicky jsem zvolil Prahu. Navíc moje žena, tehdy ještě přítelkyně, dostala také nabídku do Prahy, takže jsme sem šli společně.

Účinkoval jste v mnoha muzikálech. Z těch známějších jmenujme například: Mamma mia, Rocky, Muž se železnou maskou, Tři mušketýři nebo Tarzan. Na kterou roli vzpomínáte nejraději? Která vám přirostla k srdci?

No budu se opakovat, ale je to Rocky. To byl pro mě takový gamechanger vysloveně. Nikdy jsem nehrál v představeních třetí dveře zprava, měl jsem vždy hezké nabídky na hezké role, ale ten Rocky to bylo něco gigantického. Stát na jevišti v Kongresovém centru, kde vznikl legendární Dracula a před vám v hledišti 2500 lidí. To bylo prostě teď nebo nikdy. Buď tomu dám všechno nebo nic. A bylo to poprvé, kdy jsem se do své role obul takovým způsobem, že jsem život toho boxera doslova a dopísmene půl roku žil.

Jaké to bylo připravovat se na tuto roli? Bylo to náročné fyzicky nebo spíš psychicky?

Já si myslím, že je to celé propojené, protože tím, jak je člověk vyčerpaný z těch tréninků a z těch fyzicky náročných kousků, tak ta psychika se pak odráží. Já si ale myslím, že to není až takový rozdíl, jako když děláte jakoukoliv jinou druhou roli, na které vám záleží a chcete k ní přistoupit zodpovědně. Samozřejmě jsou momenty, kdy máte pocit, že to vůbec nemáte dělat a že jste ta nejhorší možná volba. Ve finále tady ale byl režisér, za kterého jsem dodnes nesmírně vděčný, který přišel a když jsem měl takovéhle stavy, tak mi řekl, že si mě vybral, že mi věří a že jsem nejlepší koho na to mohli mít. Tak mě tím vždycky motivoval.

V roce 2018 jste získal cenu Thálie v kategorii muzikál za své ztvárnění právě postavy Rockyho. Jaké jste z toho měl pocity?

No to bylo neskutečný. Já jsem ani nedoufal, že by to mohlo přijít takhle brzo. Povedlo se mi to, když mi bylo 28 a vesměs 4 roky po dokončení školy. Byl jsem mile vděčný a mile překvapený.

Kdy plánujete získat další cenu?

Tak na to musí být role. Třeba Tarzan byla velmi krásná role, ale ten už bohužel skončil. V prosinci jsme měli derniéru. Ale i když to znovu nevyjde, tak já to vždy budu dělat tak, jak nejlíp dovedu, protože to dělám pro lidi.

V jakých muzikálech vás můžeme vidět nyní? Kdy a kde?

Primárně jsem doma v divadle Broadway, kde hraju ve většině kusů. Pak ve Studiu DVA, kde hraju ve dvou kusech. Takže hlavně divadlo Broadway, Studio DVA a občas si zajedu do Ostravy na West side story. Jo a ještě Cikáni jdou do nebe v divadle Na Zábradlí.

V poslední době hrajete i v činohrách. Jak jste se k tomu dostal?

Já jsem nikdy nebyl takový ten originál herec. Vždycky jsem byl spíš muzikant nebo zpěvák. Ale já si myslím, že za to všechno může moje ročníková vedoucí Jana Janěková, která mě do první činohry v Praze obsadila. A tak nějak se to začalo kombinovat, že ta činohra mi díkybohu není cizí a že se nemusím, teda doufám, stydět postavit se na jeviště činoherního divadla, aniž by to byl průser.

Od roku 2020 vydáváte vlastní singly. Píšete si i hudbu nebo texty?

To co je venku, to je všechno moje. O hudební produkci se mi stará Marcus Tran. Pokud všechno půjde dál dobře a komfortně, tak bychom teď do léta chtěli vydat další dva singly. Už se na nich pracuje. Bude to společná práce s Marcusem a také s mým kamarádem Martinem Kroupou, který je pianista. Věřím, že se nám povede něco hezkého, co zase budeme moci vypustit.

V nejnovějším singlu z roku 2022 s odkazem na Jiřího Korna předvádíte ve videoklipu povedené taneční kreace. Máte k tanci nějakou průpravu? Bavilo vás to? Chtěl byste se tanci také věnovat?

Já jsem nikdy nebyl člověk, který by byl herecky nebo pohybově zdatný. Jsem fakt spíš muzikant. Ale ve škole jsme měli od osmi od rána balety a lekce tance a pak hned herectví, tak já jsem to bral jako školu, kde se můžu zdokonalit v tom, co neumím. Takže jsem se snažil, abych byl komplexním muzikálovým hercem, když to jednou přijde. Nejsem primárně pohybář, ale věřím, že jsem člověk s velkou pílí, který se do toho dokáže propracovat.

Přijal byste nabídku do pořadu Star Dance? Nebo Tvoje tvář má známý hlas?

Asi ano. Já miluju výzvy. Nemyslím si, že bych byl adept na nějaké lepší umístění, ale kdyby to přišlo, zase by se nastartoval ten motor a rváč ve mně a dal bych do toho maximum.

V novém singlu zpíváte slovensky. Je to poprvé, co jsem vás slyšel zpívat slovensky. Máte perfektní češtinu.

Moje čeština není úplně perfektní, ale prostě sám slyším, když tam jsou chyby. Jsem sluchař.

Jak se vypořádáváte s popularitou? Vnímáte jí spíše pozitivně nebo negativně? Máte nějaké milé nebo nemilé zkušenosti?

U nás, muzikálových herců, ta popularita není taková. Já sám o sobě říkám, že jsem pouze známější. Muzikálový prostor je pořád tak malý a tak komfortní v přístupu fanoušků, že se mi zatím nestalo nic, co by mě vyloženě obtěžovalo.

Milých vzpomínek mám spousty. Vždy jsem rád, když mě lidi poznávají. Hrozně mě to potěší. Nestává se mi, že by lidi na mě řvali přes půl ulice a chtěli se vyfotit, ale stala se mi jedna velmi milá situace. Seděl jsem na zahrádce jedné restaurace se svým bubeníkem a přišla tam Ewa Farna se svým přítelem a hledali na zahrádce místo, protože to bylo v létě, tak si chtěli sednout venku. Číšník jim ale řekl, že zahrádka je plně obsazená. Všichni věděli, že tam ta Ewa Farna je a hledali jí místo. No ale nakonec je posadili dovnitř. Asi dvě minuty na to k našemu stolu přišel nějaký mladý pán a říká: “Dobrý den, pane Pecha, mohl bych se s vámi vyfotit? A já říkám: „Co? Támhle byla Ewa Farna!“

V roce 2019 jste se oženil se svou dlouholetou partnerkou, vlastně i spolužačkou, pokud se nemýlím. Jak dlouho už jste spolu?

V březnu to bude 13 let.

Plánujete rodinu?

Je to ve stádiu plánování.

Jaké plány máte na tento nebo další roky? Je něco na co se máme připravit? Něco na co byste chtěl upozornit?

Určitě. Já jsem nečekaně naskočil do představení Slaměný klobouk, které se teď zkouší v divadle Lucky Bílé do hlavní role Fadinarda. Mělo by to mít premiéru začátkem března. Pak bych měl zkoušet Srdeční záležitost také v divadle Lucie Bílé, což je komorní muzikál pro pár herců společně se svojí paní, která tam bude hrát taky, a samozřejmě s Luckou. Čekají mě ty singly a v létě chceme udělat prezentační koncert, se kterým bychom případně řešili tour až do příštího roku. A když to dobře dopadne a pan producent si to nerozmyslí, tak bych měl být součástí nově připravovaného muzikálu Troja v divadle Broadway. Hudbu by měl dělat Marcus Tran, což je vlastně producent hudby, kterou dělám já. Zároveň choreografii by měla dělat Anet Antošová, která se teď velmi osvědčila na Oknu mé lásky, kde byla skvělá a odvedla výbornou práci. Režii by měl dělat Libor Vaculík, texty k písním Václav Kopta, takže ten tým slibuje velmi zajímavou podívanou.

Je ještě něco, co byste chtěl zmínit?

Miluju hudbu, miluju divadlo a budu to dělat dál.

Na závěr rozhovoru jsme Peterovi položili otázky o jeho nej. Tady jsou odpovědi.

Nejoblíbenější jídlo: Jsem západňák. V Americe by ze mě měli radost, protože já miluju burgery a pizzu.

Nejoblíbenější nápoj: Miluju vodu, čistou bez bublinek.

Nejoblíbenější film: V poslední době mě dostal film Babylon.

Nejoblíbenější kniha: Miloval jsem knihu Andělé a démoni od Dana Browna, i když je to komerční beletrie. Teď čtu spíš trochu psychologičtější věci.

Nejoblíbenější značka oblečení: Já miluju módu. Mám to rád prostě. Poslední kousky, které jsem si koupil, byly od Huga. My si z toho se ženou děláme doma legraci, že si tam dáme něco od Huga. Jdi s tím, kdo tě má rád. To je ze Slunce, seno…

Nejoblíbenější místo na zemi: Azurové pobřeží

Romantik, nebo drsňák: Romantik!

Kuřák, nebo odpůrce: Ani jedno. Nejsem odpůrce a nejsem ani kuřák. Dám si opravdu jen příležitostně.

Pivo, nebo víno: Asi víno, ale radši jednou za půl roku whisku.

Bruneta, blondýna, nebo zrzka: Hezké oči a úsměv.

Peterovi moc děkujeme za příjemný rozhovor, jeho dobrou náladu a milý přístup. Přejeme Vám, ať máte v tomto roce jen úspěch, skvělé role a spoustu radosti ze života.