Článek
Zorka Janů se narodila jako Zora Babková v roce 1921. Stejně jako její starší sestra, Lída Baarová, byla Zorka Janů českou herečkou. A vypadalo to, že ze dvou sester bude tou úspěšnější právě ona. Již od dětství byla velmi krásná a mimořádné talentovaná. Jenže její sestra Lída byla mnohem průbojnější, a tak ve filmovém světě prorazila právě ona. Zorka i tak sklízela velké úspěchy na divadelních prknech. Lída Baarová o své sestře dokonce prohlásila, že je mnohem talentovanější než ona sama.
Obě sestry byly nejlepšími kamarádkami a jejich přátelství pokračovalo i v dospělosti. Starší Lída se snažila své mladší sestře pomáhat. Seznamovala ji s různými lidmi, kteří jí mohli pomoci na vrchol. Zorka na Lídu v tomto ohledu hodně dala, její názory si vždy brala k srdci. Někdy až moc. Jedna taková připomínka o pár kilech navíc od sestry Lídy dohnala Zorku Janů až k anorexii, ze které se jen těžko dostávala.
Ve 30. letech ale v sousedním Německu sílí vliv a moc nacistické ideologie. A právě v této době vztahy mezi sestrami chladnou. Zorka je horlivou odpůrkyní nacismu a účastní se protinacistického odboje. Lída Baarová, jak je známo, udržuje vztahy s nacistickými funkcionáři. Její vztah s Josephem Goebbelsem nedokáže Zorka akceptovat. V té době ale ještě nevěděla, že za vztahy a sympatie své sestry bude trpět právě ona.
Když bylo po válce, nikdo si nevzpomněl na to, že to právě Zorka Janů byla velkou odpůrkyní nacismu a byla aktivní v odbojových skupinách. Každý v ní viděl jen sestru Lídy Baarové, která byla partnerkou ministra propagandy a válečného zločince. Její kolegové, kteří ji znali po dlouhé roky, se neodvážili říct ani jediné slovo a nechali ji tak napospas osudu.
Protože Lída Baarová utekla na konci války do Německa, soustředila se veškerá pozornost právě na Zorku. Ta v té době měla již značně pochroumané duševní zdraví. Za války se kvůli nešťastné lásce pokusila o sebevraždu předávkováním prášky, trpěla depresemi a při jednom z policejních výslechů, kterému byla podrobena také, zemřela na infarkt i její matka. Poslední kapkou pro ni bylo to, když dostala zákaz hrát ve svém milovaném Vinohradském divadle. Pokusila se tedy znovu o sebevraždu. Tentokrát se chtěla otrávit benzínem.
Ztráta možnosti vystoupit před diváky na divadelní prkna a sklízet potlesk však pro ni znamenala i ztrátu smyslu jejího života. V březnu 1946 proto svůj život ukončila skokem z okna rodinné vily.
Křivá obvinění a vykonstruované pomluvy tak připravily o život zcela nevinnou a nešťastnou dívku, které v té době bylo jen 25 let. Dnes chodí lidé pokládat květiny na její hrob v pražských Strašnicích, kde je pohřbena spolu se svou matkou i slavnější sestrou.
Zpracováno na základě:
