Článek
Vlasta Burian byl jedním z předních komiků černobílé éry československého filmu. Stál i u zrodu konečně samostatného Československa. Když totiž skončila první světová válka a unie Rakouska-Uherska se rozpadla, bylo mu již 27 let. V té době už ale byl otcem nemanželské dcery Emilie. A blížila se i jeho svatba s Ninou Červenkovou. Ta se stala jeho životní múzou i velkou oporou, se kterou prožil většinu svého života. I když i jejich společný život zasáhla velká tragédie. Těhotná Nina potratila a lékaři konstatovali, že děti už nikdy mít nebude. A tak nakonec manželé adoptovali Burianovu nemanželskou dceru Emílii.
I v tak harmonickém manželství, jako bylo to Burianovo, přišlo období, ve kterém to vypadalo na definitivní konec. Burian si totiž našel milenku. A nebyl jí nikdo jiný než slavná Lída Baarová. Komik byl v té době tak zaslepen nově zažehnutou vášní, že se se svou ženou chtěl rozvést. Nina se ale postarala o to, že se tak nikdy nestalo. Tajně navštívila rodiče Baarové, kteří pak své dceři domluvili a ta vztah s Burianem ukončila.
Jenže sláva a bohatství, které Burian u československého lidu před válkou získal, se po válce během pár okamžiků rozplynuly. Mohlo za to obvinění z kolaborace s nacisty. I když Burian s Němci nespolupracoval, kvůli svědectví jeho bývalé milenky Baarové, která pod pohrůžkou smrti řekla, co se po ní chtělo, skončil ve vězení. Nakonec byl uvězněn jen na tři měsíce. Podle dostupných informací si tam ale zažil peklo. Spoluvězni ho často ponižovali.
Návrat do života nebyl po propuštění vůbec jednoduchý. Burian přišel o všechno. Zabaven mu byl veškerý majetek a po dobu pěti let nesměl hrát. Jenže divadlo a film bylo to jediné, co ho v životě naplňovalo. Král komiků se přestal usmívat a začal mít deprese. Práci si nakonec našel v dolech. Vydržel tam ale jenom chvíli. Jeho touha potom, aby mohl znovu předvádět své herecké umění, byla větší.
Když dělal poslíčka na horách, občasně tam před lidmi vystupoval. A když mu v roce 1950 skončil zákaz hraní, okamžitě se k němu vrátil. Lidi se s Burianem opět bavili a lámali se smíchy. Byla to ale jen maska. Vlasta Burian byl vnitřně zlomený člověk. Poslední velkou nabídku dostal od svého kolegy Jana Wericha, který mu v roce 1954 nabídl jedinečnou roli v pohádce Byl jednou jeden král. Werich se tím snažil napravit křivdu, kterou se na Burianovi dopustil. Po válce ho totiž na základě vykonstruovaných rozhodnutí také veřejně odsoudil a spolu s Voskovcem o něm složili posměšnou píseň.
Pak už ale Burian žádnou velkou divadelní či filmovou roli nedostal. Začal vystupoval na nejrůznějších estrádách, z nichž mnohé byly nevalné kvality. Jeho hvězda začala pomalu skomírat. Uvědomoval si to i sám Burian. Ze svých vystoupení už neměl žádnou radost. A jedno takové vystoupení se mu stalo osudným. Nastydl při něm, dostal zápal plic a následně v roce 1962 zemřel. A přestože měl jeho manželský svazek s Ninou během mnoha let jejich manželství trhliny, Nina ho nikdy nepřestala milovat. Její smutek po jeho smrti byl tak velký, že pravidelně chodila na jeho hrob, až ji jednoho dne, zhruba tři měsíci po Burianově smrti, našli mrtvou na jeho hrobě.
Teprve 32 let po Burianově smrti se mu dostalo rehabilitace a jeho pošramocená pověst byla napravena.
Zpracováno na základě:
