Článek
„Vraťte nám Sochu Svobody,“ zaznělo před několika dny ve Francii. Autorem těchto slov byl Raphaël Glucksmann, francouzský politik a člen Evropského parlamentu. Socha Svobody byl ale dar, který svou úlohu splnil již před mnoha lety a neměl by být zneužíván k neshodám mezi USA a Evropou, kterou dnes někteří lidé pociťují.
Když v druhé polovině 18. století zuřila v Americe bitva o nezávislost, byla to Francie, kdo podal pomocnou ruku nově vznikající mocnosti. 6. července 1776 pak vznikly Spojené státy americké. A zhruba o sto let později se v hlavě francouzského sochaře Bartholdiho zrodil nápad, jak toto spojenectví a přátelství připomenout. A začala vznikat socha Svobody.
Když se totiž blížilo sté výročí americké nezávislosti, mluvilo se o vztyčení velkolepého pomníku, který by tento památný den připomínal. I tehdy se řešilo to, že by to měl být společný projekt Francouzů a Američanů. A tak bylo rozhodnuto o tom, že Francie zhotoví sochu, Amerika najde vhodné místo a vyrobí podstavec. Jenže hned dvě věci vznik sochy komplikovaly. Jednak to byla zuřící prusko-francouzská válka, jednak nedostatek financí. Na sochu se nakonec složili francouzští občané, a tak je socha Svobody symbolicky označována jako dar francouzského lidu.
Bartholdi jako autor sochy k projektu přizval konstruktéra na slovo vzatého. Nebyl jím nikdo jiný než Gustave Eiffel, konstruktér, který se měl jen o několik let později stát autorem nejslavnější pařížské stavby. Eiffel tedy k soše Svobody navrhl konstrukci. Socha se pak tvořila po částech, které byly různě vystavovány, aby se na monument vybraly další finanční prostředky. V roce 1886 byla socha konečně hotova.
Socha znázorňuje římskou bohyni Libertas. Její tvář ale byla zhotovena podle skutečně žijící osoby. Předlohou se tehdy stala manželka vynálezce šicího stroje Singera. V ruce drží tabuli, na které je římskými číslicemi uvedeno datum amerického Dne nezávislosti, tedy dne, kdy USA vznikly. U nohou pak má socha zpřetrhané řetězy, které symbolizují zrušení otroctví. A že je tato doba už dávno pryč, má symbolizovat mírné vykročení sochy vpřed.
Pak už zbývalo jen vyřešit to, jak dostat tak velkou sochu do Ameriky. Přece jen byla její výška úctyhodných 46 metrů. Jako jediné možné řešení se jevilo to, že socha musí být rozebrána a pak po částech převezena na lodích do USA. A tak se také stalo.
Poslední krok už byl na Američanech, museli sochu znovu sestavit. V té době to ale nebylo nic jednoduchého, a tak trvalo celé dva roky, než jednotlivé díly byly poskládány tak, aby byla socha kompletní.
Byla sice darem, ale již brzy se z ní stal jeden z hlavních symbolů Spojených států, kterým je dodnes. Byla by chyba zapomínat na dávná spojenectví a přátelství a ničit to, co naši předci vybudovali.
Zpracováno na základě:
