Článek
Zcela netradiční procházku Prahou začneme na hlavním nádraží, aby byla ideální nejen pro Pražany, ale i pro ty, kteří do města dorazí právě po železnici. Většina z nás se z nádraží do nechvalně proslulého parku před nádražím dostává skrze novou odbavovací halu. Je to ale škoda, protože míjí krásy nedávno zrekonstruované Fantovy budovy. Zkuste tedy z obavovací haly vyjet o patro výš a prohlédněte si prostory zejména Fantovy kavárny. Jistě jste je již záhledli, zblízka ale působí kupole kavárny s erby měst, kam odtud dříve jezdívaly vlaky, naprosto úchvatně.
Fantova kavárna na hlavním nádraží v Praze
Zprvu se vydáme obvyklou cestou. Tedy z hlavního nádraží na Václavské náměstí. Je to jediné místo, kde se turistům zkrátka nevyhneme. Na Václavském náměstí, které je v současnosti rozkopané, se to lidmi hemží ve dne v noci. Hned dvě věci nás tu ale mohou příjemně překvapit. Stačí zabočit do pasáže Světozor, která vás dovede až do krásného malého parku uvnitř vnitrobloku, nazývaného Františkánská zahrada, kde se můžete posadit na lavičku a užívat si klid přímo v centru velkoměsta. Navíc vás celou dobu bude fascinovat silueta kostela Panny Marie Sněžné, která park z jedné strany ohraničuje.
Františkánská zahrada je přímo u Václavského náměstí
Pak se ale můžete vydat přes pasáž Lucerna do Štěpánské ulice, kde po pár stech metrech narazíte na kostel sv. Štěpána. Z ulice vypadá obyčejně. Zkuste si ho ale obejít. V areálu narazíte na nízkou kamennou zvonici ze 17. století a krásný výhled se vám naskytne i na rotundu svatého Longina ze 12. století.
Vlevo kamenná zvonice, uprostřed rotunda, vpravo kostel sv. Štěpána
Když budeme pak Štěpánskou ulicí pokračovat dál, dostaneme se až ke Kateřinské zahradě. Je to zahrada sloužící psychiatrické léčebně, která se tu nachází, je však volně přístupná pro jakéhokoli návštěvníka. V jejím areálu se navíc tyčí i krásný kostel sv. Kateřiny z doby Karla IV. A jen kousek od této zahrady narazíme na místní klenot. Novogotickou stavbu zemské porodnice u Apolináře, která z dálky připomíná anglicky hrad a jen pohled na ni je dechberoucí. Zkuste nahlédnout i dovnitř, protože to není jen o vnějším vzhledu, porodnice je nádherná i uvnitř.
kostel sv. Kateřina Alexandrijské v Kateřinské zahradě
Budova Zemské porodnice u Apolináře je dechberoucí
Vrcholem procházky je pak cesta od Apolináře směrem k Bastionu U Božích muk. kolem dalšího nádherného kostela s kupolí, která byla kdysi tou největší na světě. Interiér kostela Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého, někdy také kostel na Karlově, je sice nádherný, dostat se do něj dá ale pouze v době bohoslužeb. To nám ale nevadí, protože náš další cíl se nachází hned vedle tohoto kostela.
Panorama kostelu na Karlově
Jde o Bastion U Božích muk, někdy také Bastion XXXI. Z Bastionu přehlédnete podstatnou část Prahy. Uvidíte hned několik kostelů a staveb kolem nichž jsme prošli, nejvýraznější však budou věže Vyšehradu. Zdejší hradby jsou místem, odkud se vám naskytnou jedny z nejkrásnějších pohledů na Prahu. A to ještě zdaleka není všechno. Z hlavní vyhlídkové plošiny Bastionu vede točité schodiště až do parku Folimanka nacházejícího se v Nuselském údolí. Rázem se tak ocitnete v zalesněném území podél romatické říčky Botič. Tyto místa obdivoval už i Josef Kajetán Tyl, když skládal píseň, z níž se později stala česká národní hymna.
Část Bastionu XXXI s výhledem na Vyšehrad
A podél Botiče můžeme dojít prakticky až do Vršovic, kde můžeme ve vycházce pokračovat do starých Vršovic a na Vinohrady, nebo tu můžeme sednout na vlak a během čtyř minut se dostat zpět na hlavní nádraží, kde jsme naši procházku začínali. A po tomto výletu už asi nikdo neřekne, že Praha není kouzelná. Stále v ní totiž můžete objevovat místa, o kterých jste vůbec nevěděli, že existují.
Upozornění: Na základě vlastní návštěvy zjištěno, že pod Bastionem probíhá rekonstrukce, takže je točité schodiště z Bastionu do parku Folimanka v Nuselském údolí z bezpečnostních důvodů až do 31.7. letošního roku uzavřeno.
Zpracováno na základě
