Článek
Noutonice je obec na pomezí Prahy a Středočeského kraje, která má podle posledního sčítání lidu z roku 2021 pouze 343 obyvatel. Na jejím území se ale nachází i hřbitov, který nepřitahuje jen turisty lačnící po tajemnu a nadpřirozenu, zvláštní věci zde zažívají i místní.
Na kraji obce objevíme zdejší dominantu kostela sv. Jana Křtitele, kolem které se hřbitov rozkládá. Zvláštní věci tu lidé zažívají především za tmy, ale stává se to i těm, kteří sem vyrazí sami za denního světla.
Podle svědků je zde často slyšet zvuk, který připomíná odsunování náhrobní desky. V takto klidném prostředí jsou lidé na okolní zvuky velmi citliví, a tak se může jednat jen o zesílené vnímání jiného zvuku. Výpovědi svědků se ale nezávisle na sobě shodují. My jsme mluvili s paní Evou Š., která má na místním hřbitově pohřbeny své příbuzné. Ta se nám k dané situaci vyjádřila takto:
„Ano, dějou se tady divný věci. Chodím sem většinou sama, protože rodina už tady nebydlí. Několikrát sem slyšela zvláštní zvuky. Jako kdyby někdo šoupal s hroby. Jako kdyby někdo odsunoval tu desku nahoře na hrobě.“
Jednou zde prý paní Eva Š. zaslechla i jakýsi šepot, ale nepřikládala mu důležitost. Brala to jen jako vítr pohybující s podzimním listím, který může šepot zdánlivě připomínat. Další návštěvníci však mají podobné zážitky.
Vstupní brána noutonického hřbitova
Jiný návštěvník hřbitova tvrdí, že jeho fotoaparát nebyl schopen vyfotit některé z hrobů. Ač fungoval a další snímky pořídil bez problémů, některé z náhrobků prostě ne a ne vyfotit. Fotoaparát odmítal spolupracovat. Místní pak tvrdí, že se po hřbitově pohybují zvláštní světélka a, i když je všude jinde bezvětří, pociťují na hřbitově zvláštní poryvy větru.
V centru hřbitova je náhrobek manželské dvojice, který je dost děsivý sám o sobě. Právě v jeho okolí slýchávají lidé šepot. Tichý šepot, kdy sice rozeznáte, že se jedná o lidský hlas, ale slovům není až na výjimky rozumět.
Další svědci slýchávají i jiné podivné zvuky. Podle všeho jsou zde slyšet kroky, které ale nikomu nepatří. Někdy jsou to pouze pomalé kroky, jindy jako by někdo po hřbitově dupal a pobíhal. Jen si to představte. Někdo přímo vedle vás pobíhá mezi náhrobky, ale když se otočíte, nikoho nespatříte. Vcelku nepěkná a děsivá představa.
Když se začne stmívat, stává se hřbitov ještě tajemnějším. Lidé zde slýchávají dětský smích i pláč, naříkání osob i zoufalé výkřiky. To vše umocněné černou nocí kolem vás. Objevují se i fotografie, které mají existenci nadpřirozena dokazovat, ale jedná se často jen o bílé šmouhy, z nichž není možné posoudit, o co se jedná. Zajímavější jsou ovšem zvukové záznamy šepotu a dalších zvuků na tomto hřbitově natočené.
Může být tohle skutečné? Nebo se zde snoubí lidská představivost a atmosféra noci či okamžiku, která dokáže naši mysl tak zmást, že slyšíme, či vidíme něco, co ve skutečností není, nebo neexistuje. Je možné, že si naše mysl přetvoří něco z toho, co slyší a čemu nerozumí, na něco racionálního, co ale může být mnohdy mnohem děsivější?
