Článek
Výživné by mělo matce stačit na výdaje za její dítě na celý měsíc. Mnohdy za něj ale nenakoupí ani týdenní nákup. V posledním letech ceny potravin, energií i školních potřeb výrazně vzrostly, což se nedá říci o výživném. To se už roky pohybuje pod hranici životního minima. Navíc je v Česku výživné zcela závislé na tom, jaké příjmy má nepečující rodič. A co je ještě paradoxnější, je to, že čím vyšší příjem rodič má, tím menší podíl ze mzdy na výživné odevzdává.
Není tedy stanoveno ani žádné minimum, které by nepečující rodič musel hradit bez ohledu na jeho nízký plat. V praxi se tak minimální částka výživného stanovuje někde mezi 1000 až 1500 Kč na jedno dítě na měsíc. A uznejte sami, že s takovou částkou toho matka samoživitelka mnoho nepořídí. Za to dnes často nekoupí dítěti ani nové boty.
V poslední letech sice částka výživného na dítě či alimentů vzrostla, hrubé mzdy rodičů však rostly rychleji. Způsobit to tak může klam, kterého si nemusí být každý vědom. I když výše výživného stoupne, neznamená to, že toho za něj samoživitelka koupí více. Inflace a růst cen totiž mohl být větší, takže i když v penězích dostane matka více, dítěti za to koupí o poznání méně. V loňském roce byla průměrná výše výživného v Česku 4008 Kč.
Za tyto peníze matka nakoupí potraviny, ale kde vezme na oblečení dítěte, školní obědy, školní pomůcky a kroužky? Některé děti navíc potřebují například speciální brýle či rovnátka. Takže i když výživné v Česku roste, stále větší procento matek samoživitelek je ohroženo příjmovou chudobou.
Jsme jednou ze zemí, kde matka, která se stává samoživitelkou, nemá dopředu ani představu, kolik bude na dítě pobírat. Výše výživného, kterou totiž musí matce hradit nepečující rodič, se stanovuje individuálně soudem a záleží na mnoha faktorech. Neexistuji tedy tabulky, ve kterých bychom si mohli výši výživného předem spočítat.
Zkoumají se tak nejen majetkové poměry rodičů, ale i schopnosti dítěte, jak moc se nepečující rodič o dítě stará, příjmy obou rodičů, výdaje rodičů na bydlení a mnoho dalších veličin. V praxi ale můžeme vycházet z toho, že čím vyšší příjem nepečující rodič má, tím z něj na výživném hradí stále menší podíl.
Systém výživného v Česku tak není postaven na potřebách dítěte, ani spravedlivě nerozděluje odpovědnost mezi otce a matku. A je to právě matka samoživitelka, která na to doplácí. Je to totiž právě ona, která musí zajistit všechny potřeby svého dítěte bez ohledu na to, kolik stojí. A to i v momentě, že se kvůli tomu může dostat na hranu toho, aby vůbec daný měsíc se svými příjmy vyšla.
Zpracováno na základě:
