Článek
Průmyslová revoluce v polovině 18. století přinesla převratné změny i do Prahy. Zlomovým byl pro ni už rok 1875, kdy po zkušebním provozu tramvají z Karlína až k Národnímu divadlu, začaly tyto vozy jezdit po Praze pravidelně. Nutno však podotknout, že v té době se jednalo o tramvaje tažené koňským spřežením. I tak se ale jednalo o něco převratného, co Praha do té doby nezažila. A tratí začalo přibývat.
Když pak trasy koňských tramvají v roce 1898 odkoupily Elektrické podniky, začala elektrifikace těchto tratí. A během tří let byly všechny původní tratě elektrické. S jedním úsekem byl ale problém. Šlo o Karlův most, u nějž panovala obava, že přívodem elektřiny a elektrickým vedením by byl narušen jeho starobylý vzhled. Po pečlivém uvážení se ale v roce 1905 k elektrifikaci přece jen přistoupilo. Do té doby byl úsek Karlova mostu jediným místem, kde jsme i na začátku 20. století mohli potkat tramvajové vozy tažené koňmi.
Protože už ale tehdejší Pražané považovali Karlův most za významnou historickou památku, natažení elektrického vedení nad tramvajemi nepřicházelo v úvahu. Začalo se tedy s budováním spodního přívodu elektrické energie. A na podzim 1905 bylo hotovo. První elektrická tramvaj se po Karlově mostě projela 28. září.
Protože byl ale spodní přívod elektřiny na tehdejší dobu velmi pokrokovým systémem, který nebyl na jiné trati v Praze řádně vyzkoušen, brzy se začaly objevovat vady, které při dopravě hlavním městem působily problémy. Během zimního období například napájení vozů vypadávalo a tramvaje tak zůstávaly stát na Karlově mostě. Za první dva roky provozu se na 770 metrů dlouhé trati objevilo několik stovek poruch. Lidé si začali dělat legraci z toho, že převratná technologie způsobuje zácpy na významné památce a tramvaje na Karlově mostě stále jen stojí, místo aby jely.
Dobový snímek, na kterém jsou na Karlově mostě patrné tramvajové koleje
I přes snahu o nápravu a menší poruchovost trati byl nakonec provoz tramvajové linky na Karlově mostě zcela zastaven. Důvodem kromě poruchovosti bylo i to, že těžké tramvaje ohrožovaly stabilitu mostu, který v té době nebyl v úplně perfektním stavu. Navíc poškozovaly i stabilitu soch umístěných na mostě. K úplnému zastavení trati došlo 30. dubna 1908. Tramvajové koleje však ještě nějakou chvíli na mostě zůstaly. Sneseny byly až v roce 1913.
Tramvaje ale nebyly jedinými dopravními prostředky, které Karlův most přetěžovaly. Dobové fotografie dokládají, že přes Karlův most jezdily i osobní automobily. Jejich pohyb po mostě nebyl omezen ani po ukončení tramvajové trati. Oficiálně byla jízda aut v této oblasti zakázána až v 60. letech 20. století.
Z dnešního pohledu nám přijde absolutně nemyslitelné, že bychom byli něčeho takového svědkem. Představa, že plocha Karlova mostu funguje jako vozovka, po jejíž straně jsou pouze dva úzké chodníky, je při dnešním turistickém vytížení mostu absolutně nemyslitelná.
Zpracováno na základě:
