Článek
Na seznam světového kulturního dědictví UNESCO se jen tak nějaká kulturní či přírodní památka nedostane. Musí být totiž naprosto unikátní a musí být v autentickém stavu. Na území našeho státu takových hmotných památek existuje sedmnáct. Patří mezi ně historická centra Prahy, Telče, Českého Krumlova či Kutné Hory, stejně jako Lednicko-valtický areál nebo vesnická rezervace Holašovice.
Kromě hmotných památek UNESCO ale existuje i nehmotné dědictví, které je stejně tak důležité. I Česko má několik zápisu v kategorii nehmotné dědictví. Směle se tak můžeme pochlubit sokolnictvím, verbuňkem, jízdou králů, masopustem, loutkářstvím nebo třeba vorařstvím. Česká etnoložka Dita Limová, která je součástí organizace UNESCO a spolurozhoduje o tom, které památky by měly být zapsány na tyto seznamy, ale usiluje o to, aby tam za Českou republiku přibylo nehmotné dědictví Járy Cimrmana.
Ať už člověk patří, nebo nepatří k fanouškům divadelních představení a filmů, které s fiktivním postavou Járy Cimrmana souvisí, musí mu tohle přijít jako nejapný žert. Do nehmotného dědictví státu patří především tradice, obřady či činnosti, které se po mnoho let předávají z generace na generaci. Jsou součástí národní hrdosti. Proč by tedy měly do takové kategorie nehmotného dědictví spadat divadlení hry a filmy dvojice autorů, které mají někteří lidé rádi, jiní nikoli. Nemá to nic společného s tradicí, která by se po mnoho let předávala, jedná se o poměrně nové hry, jejichž nadčasovost ukáže až čas. Teď nelze říci, zda za sto let budou fiktivní příběhy o samozvaném géniovi někoho zajímat. A uvažovat vůbec o zápisu Járy Cimrmana na seznam UNESCO je zcela zcestné.
V současné době aspiruje v kategorii nehmotného dědictví v Česku na zápis do seznamu například ochotnické divadlo. A to je něco, co je u nás naprosto unikátním projevem lásky k divadlu, která má již několik set let dlouho tradici. Právem by tak na tento seznam patřilo, pokud by to příslušné orgány komise UNESCO uznali na základě splnění určitých kritérií za vhodné. Pokud ne, nedá se s tím nic dělat. Ne všechno, co považujeme za vhodné k zápisu do seznamu UNESCO, je k takovému zápisu vhodné. Existují určitá kritéria, která musí daná věc splnit.
Z Járy Cimrmana se ale dělá něco, čím není. V několika městech naší republiky už po něm dokonce pojmenovali i ulici, což je naprosto bezprecedentní. Dá se pochopit, že by se ulice pojmenovala po autorech této fiktivní postavy. Například Svěrákova ulice nezní vůbec špatně. Pojmenovávat ale po nereálných a nikdy neexistujících osobnostech ulice je stejně zcestné, jako usilovat o to, aby byl údajný génius Jára Cimrman zapsán do nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Není čas zabývat poněkud důležitějšími a smysluplnější věcmi?
Zpracováno na základě:
