Článek
Zní to jako pohádka? Vůbec ne! Stačí se vydat do malebného koutu Vysočiny a navštívit Zlatomlýnský vodopád a zámeček Aleje.
K vodopádu se dostanete snadno. Z Opatova vede k němu žlutá turistická značka. Zlatomlýnský vodopád není žádný drobeček. Je to nejmohutnější vodopád na Vysočině a jeho hukot uslyšíte už z dálky. Voda se tu s mohutným rachotem řítí z výšky a vytváří nádhernou přírodní scenérii. Ale věděli jste, že tento vodopád není úplně přirozený? Vznikl díky lidské činnosti, a to v době, kdy se v okolí Opatova těžilo zlato. Ano, čtete správně, zlato! Před mnoha lety se tu lidé snažili najít zlaté nugety. Už od 2. poloviny 13. století tu stával mlýn, v němž se drtila zlatonosná křemenná ruda. Těžba zlata zanikla v polovině 15. století, nadále se už v historických pramenech mluví jen o rybníku Zlatomlýn. Ten napájí vodou říčka Brtnice, a právě pod hrází rybníka se kaskádovitě řítí působivý vodopád.
Zlatomlýnský vodopád je uměle vytvořený. Vznikl u výtoku z rybníka.
Od rybníka Zlatomlýn se vraťte k bývalé sklářské kolonii Karlín. Někdejší slavná sklářská huť, postavená v roce 1838 v Opatově, přinesla městečku dosud nevídaný rozkvět. V místě zvaném Karlín, kterému místní dodnes říkají Na Hutích, pracovalo až čtyři sta lidí. Zdejší skláři žili v karlínské kolonii jako velká rodina a dodržovali i starodávný zvyk pochovávání světla. Každou jarní noc pověsili lucernu na nejvyšší smrk, pod nímž se scházeli, aby společně oslavili příchod jara a uctili tak odcházející zimu.
Sklárny znamenaly pro Opatov velký rozvoj. Zanikly díky konkurenci a moderním technologiím. Dnes je areál využívaný k hospodářským účelům.
Sklárny však náročně spotřebovávaly velké množství dřeva, a když se v okolí vyčerpaly lesy, staly se neudržitelné. Budoucnost patřila modernějším sklárnám s plynovými pecemi, situovaným blíže železniční trati. Kníže Collalto, tehdejší majitel opatovského panství, zakázal kácení v prořídlých lesích, a tak v roce 1886 poslední pec vychladla.
Zlatomlýnský vodopád je působivý zejména, když je dostatek vody. Voda se pak s burácením žene přes skálu.
Opatov ztratil své slavné sklárny a s nimi i velkou část obyvatel. Dělnická kolonie v bývalých hutích zůstala dlouho opuštěná. Dnes je areál využívaný k hospodářským účelům a můžete se zastavit u ohrady s koňmi. Název místa Karlín vznikl na počest kněžny Karolíny de Collalto, a původní název údolí Karolinenthal se časem zkrátil právě na Karlín.
Zámeček Aleje je areál uprostřed lesů. Kromě zámečku zde najdete tři myslivny a dva taneční parkety.
Od Karlína se vydejte jednou ze sedmi alejí k zámečku ukrytému v lesích. Zámeček Aleje je jako vystřižený z pohádky. K zámečku se sbíhá hvězdice sedmi přímočarých cest – Stonařovské, Brtničanské, Opatovské, Kněžické, Jestřebské, Zelené a Tabulní. Nejdelší z nich měří asi šest kilometrů, nejkratší tři kilometry. Ústí na mýtinu, které dominuje patrová empírová budova zámečku, obklopená třemi hájenkami a dvěma otevřenými altány. Právě sbíhající se aleje daly zámečku jeho jméno. Dnes je zámeček sice trochu opuštěný, ale i tak má své kouzlo.
K zámečku vede sedm alejí, které mu daly jméno.
Zamilujte si to na Třebíčsku i v zimě!
Zdroj: web turistické oblasti Třebíčsko www.destinace-trebicsko.cz
