Článek
Byli přesvědčeni, že převod majetku vyřeší podle pravidel a že nic složitého nepřijde. Jenže několik let neuhrazených daní a poplatků, o kterých neměli ponětí, je dostalo do situace, která se jim vymkla z rukou. Teď stojí před exekucí rodinného domu a nevědí, jak z toho ven.
Když sourozenci převzali rodičovský dům, nikdo z nich neřešil papíry, úřady ani složité postupy. Všichni se snažili vyrovnat s tím, co se stalo, a majetek vnímali spíš jako poslední kousek rodinné historie, který by rádi uchovali. Přesvědčení, že vše je v pořádku, jim dodávalo pocit jistoty, a tak nechali dům nějaký čas prázdný. Nikdo netušil, že právě to se jim nakonec vymstí.
Až o několik měsíců později se na poště objevila první obálka s výzvou k úhradě nedoplatku. Na jméno jejich otce. Sourozenci si mysleli, že jde o omyl, protože dům už přece byl přepsaný a oni neměli žádné dluhy. Když ale otevřeli další výzvu, tentokrát s varováním před zahájením exekuce, začali tušit, že to nebude tak jednoduché, jak si mysleli.
Když se obrátili na finanční úřad, dozvěděli se, že jejich rodiče měli několik let neuhrazené poplatky za odpad, nedoplatek na dani z nemovitosti a penále, které mezitím narostlo na částku, která dětem vyrazila dech. Nejstarší ze sourozenců se snažil vše vyřešit s úředníky, ale brzy pochopil, že situace je mnohem vážnější. Dluhy přecházejí na dědice v okamžiku převodu majetku. To znamenalo, že exekuce se týká přímo jich.
Rodinné vztahy, které byly dříve pevné, začaly povolovat. Jeden ze sourozenců se cítil zodpovědný za to, že o majetek nepečovali, další vyčítal ostatním nezájem a odkládání povinností. Všichni se ale shodli na tom, že kdyby věděli o dluzích dřív, nikdy by se situace nedostala do takto vyhroceného bodu.
Přestože se snažili jednat rychle, exekuční příkaz byl vydán dřív, než stihli cokoliv vyřešit. Exekutor jim oznámil, že pokud částku okamžitě neuhradí, může být dům prodán v dražbě. Tato věta změnila jejich pohled na realitu. Najednou nebyla řeč o papírech nebo nedoplatcích, ale o místě, kde vyrůstali a kde žila jejich rodina. Představa, že o něj přijdou kvůli dluhům, které ani nezpůsobili, pro ně byla zdrcující.
V tu chvíli se rodinné vzpomínky začaly mísit se strachem z budoucnosti. Otec tu kdysi opravoval střechu a matka vysazovala růže pod okny. Každý pokoj měl svůj příběh a nikdo z nich nechtěl připustit, že by se z domu mohla stát položka v exekuční dražbě. Přesto byli nuceni připravit se na nejhorší.
Sourozenci nakonec požádali o splátkový kalendář a snaží se dát dohromady peníze, aby dům zachránili. Oslovili i právníka, který jim vysvětlil, že podobné situace jsou častější, než by člověk čekal. Stačí několik let neřešených poplatků, špatně vedené dokumenty nebo informace, které se po smrti rodičů k dětem vůbec nedostanou. Důležité je jednat rychle, protože čas je v podobných případech ten největší nepřítel.
A tak se snaží situaci zvládnout a neztratit při tom to, co je spojuje. Rodinný dům je pro ně víc než čtyři zdi. Je to místo, kde se psala historie jejich rodiny a kde doufají, že jednou budou moci vést děti po schodech, po kterých kdysi chodili oni. Věří, že se jim podaří z dluhů dostat a že si dům nakonec udrží. I když je čeká dlouhá cesta, nechtějí připustit, že by o rodinné dědictví přišli takovým způsobem.
