Článek
Zejména mimo velká města zůstávají lidé často bez pomoci, na ošetření čekají celé měsíce a pohotovosti praskají ve švech. Nerovnováha mezi regiony se dál prohlubuje a spolu s ní i frustrace lidí, kteří mají ke zubaři čím dál dál.
Podle statistik u nás působí téměř devět tisíc zubních lékařů. Přesto je pro mnoho Čechů běžná návštěva ordinace stále spíš luxusem než samozřejmostí. Zatímco Praha hlásí přebytek stomatologů, menší města a venkov zoufale hledají, kdo by pacienty vůbec přijal. Pohotovosti nestíhají a některé kraje už nemají kam lidi posílat.
Problém se netýká jen odlehlých oblastí. I v krajských městech jsou čekací doby běžně v řádu měsíců a nové pacienty zubaři často vůbec nepřijímají. Z údajů České stomatologické komory vyplývá, že ideální počet pacientů na jednoho zubaře by neměl přesáhnout patnáct set lidí. Ve skutečnosti je to však běžně dvojnásobek. Zatímco v Praze připadá jeden zubař na zhruba 750 obyvatel, ve Středočeském kraji se o jednoho lékaře dělí přes dva tisíce lidí. Kritická situace je také v Karlovarském, Ústeckém či Libereckém kraji.
Není divu, že do pražských klinik míří čím dál víc pacientů z okolních regionů. Zkušený zubař Jakub Hladík z centra The Clinic potvrzuje, že právě Středočeský kraj patří k těm, odkud do hlavního města přijíždí nejvíce lidí. „Zájem z regionů roste každý rok. Lidé jsou zoufalí, protože ve svém okolí nemají kam jít,“ popisuje situaci.
Obor samotný přitom mladé lidi láká. Každý rok končí studium zubního lékařství zhruba tři stovky studentů, a od roku 2028 přibude i nová fakulta v Ostravě. Ta ale přijímá jen dvacet studentů ročně, což je kapka v moři. Navíc většina absolventů po škole zamíří do velkých měst, kde je větší zázemí, možnosti kariérního růstu i vyšší výdělky.
Kraje se snaží nové lékaře motivovat. Nabízejí byty, plně vybavené ordinace, služební auta nebo jistotu pacientů. Zájemci mohou dostat i nástupní bonus a podporu od zkušenějších kolegů. Přesto většina mladých lékařů raději volí život ve městě, kde je jednodušší začít i podnikat. Zubní ordinaci si totiž může otevřít prakticky každý absolvent s diplomem a členstvím v České stomatologické komoře. Na rozdíl od praktických lékařů totiž zubaři nepotřebují žádnou specializační praxi.
To je také důvod, proč se v Praze každý rok objevují nové soukromé kliniky. I přes obrovskou konkurenci jich vznikají desítky. Podle Hladíka je boj o pacienty v hlavním městě čím dál tvrdší a uspějí jen ti, kteří nabídnou špičkové služby. Zatímco ve městech jde o kvalitu, na venkově je problém vůbec sehnat někoho, kdo by pacienty ošetřil.
Největší slabinou systému zůstávají pohotovosti. V celé republice jich funguje pouhých 84, přičemž například v Olomouckém a Plzeňském kraji jen tři. Lidé z venkova často musí cestovat i stovky kilometrů, aby se k lékaři vůbec dostali, a ani tehdy nemají jistotu, že přijdou na řadu. Ordinace bývají přeplněné, čeká se hodiny a personálu ubývá.
Důvod je podle odborníků jasný – nedostatečné finanční ohodnocení a přetížení. Mladí lékaři o pohotovostní služby nemají zájem, protože jim nepřinášejí stabilní klientelu ani odpovídající plat. Čím dál víc lidí proto míří do soukromých klinik, které nabízejí ošetření i mimo běžnou pracovní dobu. Tyto služby bývají sice zpoplatněné, ale pro mnohé jsou jedinou možností, jak se k zubaři včas dostat.
Situace tak zůstává paradoxní – Česko má dost zubařů, ale mnoho lidí si na ošetření nesáhne. Na papíře je systém funkční, v praxi se však stále víc lidí ocitá mimo něj.
Zdroje: TrendySvět.cz, tisková zpráva
Sledujte nás také na sociální síti Facebook, kde přinášíme další zajímavé články ze světa zdravotnictví i aktuální dění z regionů.
