Článek
Pravda klimatické změny se stala nezpochybnitelnou. Věrozvěstům trpícím Kasandřiným komplexem přináší zpravodajství každý den nové důkazy. Satisfakce? Požáry po celé Evropě pohlcují tisíce hektarů. A jak působí globální oteplování uvnitř našeho vzdělávacího systému?
Pan Plaga v okurkové sezóně řeší, kam šibovat s prázdninami. Na zmiňované návrhy pana ministra reagují pozitivně především podnikatelé v oblasti pohostinství a cestování. Tento „klíčový“ problém přichází poté, kdy se ve vládních hlavách zrodila možnost fiktivních úspor v podobě rušení devátých tříd. Služebník svých zákazníků v podobě voličů otevřel na sociálních sítích diskusi. Vyvolalo to vlnu důvěry, pocit, že ministr chce slyšet názory. Do takto podníceného monologu veřejnosti zasahuje výjimečně a věcně. Skrytá moudrá tvář naslouchajícího. „Ufff a hurá, tuhle blbost nepodpoří. Dal si říct.“
Razantní kroky politiků nebývají vítanou součástí pedagogické praxe. Většina z nich se projeví jako foukání do ohně, šíření požáru. Sveřepý krajský radní v roli posledního samuraje. Hrdina zachraňující oblast vzdělávání „nepopulistickými“ kroky. Prosazuje svou subjektivní představu o rovných příležitostech pro všechny uchazeče o středoškolské studium a buduje dálnici k městu jménem Maturita. Stylizuje se do role fajn kámoše mladých. Po boku ministra se zviditelňuje při pololetní předávce vysvědčení na gymnáziu v Kladně. Zásluhy neúspěšných přirovnává ke genialitě Peroutkově (Že by „nepopulisticky“?). Pan radní evidentně věnuje více energie tomu, co nazval „druhá škála spektra“. To nemusí být člověk ani moc chytrý, aby viděl, že je to slovní paskvil.
Demografická křivka působí ve školství jako zemětřesení. Náš školský krajský vůdce si všiml za pět minut dvanáct obav rodičů o umístění patnáctiletých dětí. Není možné, aby vaše dítě nemělo maturitu! S lehkostí kouzelníků tahajících z cylindru bílého králíka vytvořil během chvilky chybějící místa pro další maturanty. Zrušíme „nadbytečný“ osmiletý cyklus gymnaziálního vzdělávání! To logicky vydá prostoru na dva čtyřleté! Pro našeho Jánošíka, který nejraději rozdává diplomy všem chudým (třeba i chudým zájmem o skutečné studium, kázeň nebo disciplínu), je nutnost eliminace osmiletých gymnázií dána velkým zájmem o ně ze strany bohatých, ambiciózních a většinou i vysokoškolsky vzdělaných rodičů.
Po vlně protestů veřejnosti proti prosazení takového razantního řezu na gymnáziu v Nymburce vidíme už v prosinci 2025 pana Váchu nevycházet z údivu. Přináší žhavou novinku: porodnost klesá naprosto nepředvídatelně! Už v příštím roce a následně v roce 2027 se budou zavírat mateřské školy. Co uděláte s tou kumulací „přivařených“ maturitních postů v okamžiku, kdy počtem slabé ročníky dorazí k hranici přechodu na střední školu? To je „klíčová“ otázka. Pochybuji o genialitě generace vstupující do systému státní výchovy a vzdělávání. Že by ty děti snad pomocí teleportace a AI agentů dokázaly prezenčně studovat hned dvě střední školy najednou (aby je naplnily)? Ekonomicky nepřijatelné! Nymburk je zachráněn! S prvním červencovým prázdninovým dnem roku 2026 přichází další hluboké úlevné „Ufff“.
Ano, voláme po změnách ve školství. Ne proto, že učitelé jsou pouhé zastaralé odpor kladoucí struktury, ale spíše proto, že škola je přímo v epicentru společenských proměn a veřejnost od ní očekává reaktivitu a nepřetržitou aktualizaci ve vztahu k novým technologiím a proměnám pracovního trhu.
Podíl vysokoškoláků s ukončeným vzděláním na populaci se mezi lety 2001 a 2021 zdvojnásobil (z 9 % na 18,7 %). Generace současných rodičů má procentuálně vyšší zastoupení vysokoškoláků než ty předchozí. Spojuje se jim s tím vyšší životní úroveň a méně náročná fyzická práce? Není snad pravděpodobné, že pro své děti chtějí minimálně stejné podmínky? Rozšiřování počtu studentských postů tak, aby se na každého zájemce o maturitu „dostalo“ není o zvyšování úrovně zkoušek. Směřujeme k tomu, že současná novorozeňata budou z padesáti procent generací vysokoškoláků? Co znamená tento trend pro budoucnost?
„Ufff“. Ulevili si rodiče. Prázdniny za námi. Konečně nám je zase pohlídá škola. To samozřejmě není cílem, je to jen taková sekundární funkce vzdělávacího systému. Hlídání dětí. Nenápadná, ale nezanedbatelná. Bez ní by rodiče nemohli na své rodiny vydělávat. A možná právě na tom stojí jistá míra tolerance ke školství. A na co se ty dva měsíce chystal učitel?
Na vstup do epicentra všech společenských konfliktů. Napětí je samotným jádrem vzdělávacího systému. Už Aristoteles upozorňoval, že učit se znamená dělat něco, co neumíme. Vytahujeme děti z komfortní zóny, abychom jim pomáhali překonávat samy sebe. Učitel má zajistit, aby se u toho žák necítil zesměšněn. Aby vnímal, že vynaložená námaha a odříkání okamžitého pozitivního efektu budou úročeny radostí z poznání a osobního růstu. Chceme mít radost z výkonů našeho dítěte. Toužíme po jedničkách, ale jako rodič uznáváme hodnotu té jedničky jen tam, kde mají ostatní horší prospěch. Je to indikátor špatného učitele, když mají všichni za jedna? Musí vítěz vynikat na pozadí poražených? Máme děti vychovávat k občanství, k demokratické aktivitě. Vést k toleranci, empatii a spolupráci vedle požadavku na samostatnost a rozvíjení osobního talentu.
Škola emancipuje i socializuje. Je nárazníkovou zónou technického pokroku. Způsoby užívání mobilních telefonů, sociálních sítí a jazykových modelů musí u dětí řešit dříve, než si sama společnost dospělých dokáže v tomto ohledu vypěstovat jistou míru zralosti. Proces vzdělávání přímo ovlivňují rodinné vztahové i ekonomické problémy. Období covidové domácí výuky umocnilo nárůst psychických onemocnění dětí. Prohlubují se závislosti na mobilech, počítačových hrách. Objevují se nové návykové látky cílené na mládež. Politická nekultivovanost, místo konstruktivní věcné společenské diskuze vzájemné napadávání se, všudypřítomná lež a dezinformace. Reklamní ráje konzumu, ztráta duchovních hodnot, smysluplnosti. Válečné fóbie. To je to, čemu ve školách čelíme. Nelze zavírat oči. Chybějí psychologové. Poruchy chování, sebepoškozování, kyberšikana.
Ve výsledku je tu nedůvěra veřejnosti ke státem poskytovanému vzdělávání. Pokud dítě ve škole neprospívá, vždy je za viníka považován vyučující. Rodiče vyšlapávají cestičky a nejsou si vědomi toho, že přehnaná pomocná ruka vede k budoucí psychické labilitě. Velmi často rodič mluví před dítětem proti škole a konkrétnímu učiteli. Alibisticky přitakává dítěti tam, kde on sám něco zanedbal. Považuje učitele za zodpovědné za výchovu dítěte. Takové je klima současné školy. Přidávám pro ilustraci výroky rodičů z mé pedagogické praxe: „Moje patnáctiletá dcera nebyla v noci doma. Co s tím budete dělat?!“ „No já jsem ten, kdo mu ty cigarety kupuje, přece nemůžu dopustit, aby kouřil něco nekvalitního!“ „Ten mobil musí mít moje dítě u sebe i v hodině, co kdyby se něco stalo v rodině a já s ním potřebovala mluvit!“
Náš ministr dnes nevyšel v rozpočtu vlády jako vítěz, přesto oceňujeme jeho úsilí i všechny kroky ve směru návratu prestiže učitelského povolání. Ano, učitelé jsou vysokoškoláci, kteří určitě mají nárok na mzdu odpovídající míře jejich vzdělanosti, odpovědnosti a pracovního nasazení. Snad ten příslib lepších následných roků nebude planý.
Klimatická krize současného školství si žádá hlavně změnu nepřátelského postoje široké veřejnosti, širší informovanost o kvalitativních proměnách profese pedagoga, promyšlenost koncepcí vzdělávání v následujících letech a méně otravných zplodin v podobě pseudoproblémů na straně politiků.
Mám tu osobní výzvu pro ty z nich, kterým je v současné době propůjčena řídící moc:
Řešte věci tak, aby vám motivovaní a aktivní učitelé i ředitelé nevyhořeli. Nezavalujte školu byrokracií. Zaměřte se i na to, co není měřitelné nějakými testy. Vycházejte vstříc učitelům, kteří jsou přímo konfrontováni se všemi konflikty školství. Buďte jim oporou otevřenou odbornou diskuzí nad společenskými problémy, nabídkou dalšího vzdělávání, poradenskou činností a dopřejte jim vyslyšení a podíl na systematických změnách. Mějte důvěru v jejich zkušenosti. Učitelská praxe často hraničí s prací psychologa a zasloužila by si možnost odborné supervize. Pracujte na podpoře jejich psychického zdraví. Ano, i k tomu slouží prázdniny.
Nestůjte proti diverzitě našeho školství, protože není reliktem, ale výdobytkem devadesátek, které navzdory všem nedokonalostem představují období svobodného rozmachu. Nezavádějte do školství normalizaci a centralizaci. Neinspirujte se „úžasnou“ zkušeností Husákových dětí s megalomanskými vzdělávacími komplexy. Uvědomte si, že dnes při zavedené inkluzi a s ohledem na odlišné výchovné trendy nelze narvat do třídy 38 dětí, že je ta generace dětí výrazně odlišná. Dopřejte dětem individuální přístup učitelů zaručený nižším počtem žáků. Před každým formálním rozhodnutím si buďte vědomi toho, jak moc je škola významná. Ne jako informační zdroj, ale jako tvůrce společenských návyků, které mění svět.
