Článek
Autobus byl od Student Agency, řidič byl Čech a já dorazila česky řečeno knapp. Moji radost z češtiny naživo pokazila jeho první věta.
„Madam si přijde jako na tramvaj, 10 minut před odjezdem. Co kdybych vám ujel?“
Trochu nervózně jsem ho ujistila, že tohle je na mojí odpovědnosti, a pak měla hezkých pár hodin k přemýšlení, co mě vlastně tak nadzvedlo. No, prostě jsem si odvykla. 12 měsíců mě v mých 50 letech nikdo nevychovával. Nikdo mi v krámě necpal do ruky košík. Nikdo mi nediktoval, jak mám obcházet zábor prostranství, abych kopáčům nenarušila jejich vražedné tempo.
Od té doby si všímám. A není to pro českou populaci zvlášť lichotivé.
Všimněte si, jak často se v diskusích, ale i v reále objevují slova jako blbost, pitomost, hloupost. Aniž by původci došlo, že dotyčné výrazy mají původ v nelichotivém označení osoby. Smutné je, že článek paní A. V. se chtěl věnovat této problematice, ale dočkal se převážně hodnocení její (nízké) inteligence. Z 50 reakcí v diskusi jsem napočítala asi 4, které pochopily…
A Dummheit a Blödsinn? Dummheit jsem používala asi dva roky jako ekvivalent českého „blbost“. Až jsem si všimla, že Němci tohle neříkají a když to řeknu já, jsou stejně rozpačití, jako když Polák pronese svou tradiční větu „ozdobenou“ minimálně dvěma vyjmenovanými slovy na „k“.
Nechci být ten primitiv z východu. Stačí, co zažívám, když mám posledních 6 let (kdy v německé TV proběhla reportáž o velikonočních zvycích v ČR a SK) vysvětlovat kolegům, co je to šmigrust.
Ale o tom příště.
