Článek
Všiml jsem si, milí přátelé, že se nám ve veřejném prostoru zabydlela jedna nebezpečná dáma: říká se jí „příjemná lež“. Je to útěcha balená do barevného staniolu, aby se nám lépe usínalo. Konejšivý hlas, který šeptá, že všechno se vyřeší samo, že nikdo nebude muset nic obětovat a že účet za dnešní chyby zaplatí někdo jiný — nejlépe až v nějaké vzdálené budoucnosti.
Opakem této milosrdné lži je nepopulární pravda. Ta je nevzhledná, hranatá a hořká. Proto ji tak neradi slyšíme a ještě raději ji vytěsňujeme. Jenže skutečná noblesa v politice i v životě nespočívá v tom, že lidem říkáme, co chtějí slyšet, ale v tom, že jim řekneme, co vědět potřebují. I kdyby nás za to měli na náměstí vypískat.
Odvaha k nepopulární pravdě se dnes vytratila. Nahradil ji marketing. Politik už není ten, kdo vede, ale ten, kdo se neustále ohlíží na průzkumy veřejného mínění, aby náhodou neřekl něco, co by ho stálo pár procentních bodů. Pravda se obrušuje tak dlouho, až z ní nezbude nic než beztvará kaše — neurazí, ale ani neposune.
Jenže trpělivost, o které v tomto projektu mluvíme, vyžaduje pravý opak: přijmout pravdu v její syrovosti. Hospodář ví, že když má suchou studnu, nepomůže mu kolem ní tančit a tvářit se, že voda brzy vytryskne. Musí si přiznat, že je sucho — a podle toho jednat. Šetřit, kopat hlouběji, změnit způsob setby. Přiznání pravdy není slabost. Je to začátek.
V tekuté době, kdy se fakta ohýbají podle potřeby aktuálního příběhu, se nepopulární pravda stala aktem vzpoury. Říct nahlas, že si nemůžeme dovolit dluhy, které nás dusí, že kvalita vyžaduje čas a odříkání, nebo že svoboda není zadarmo a nese s sebou tíhu odpovědnosti — to už nestačí jen mandát. To vyžaduje charakter.
V Trpělivé republice by mělo platit, že slovo „pravda“ má svou váhu i tehdy, když nám bere pohodlí. Noblesa totiž není v drahých oblecích, ale v ochotě stát si za svým poznáním i ve chvíli, kdy je módní se mýlit. Lepší je pravdivá chudoba ducha než lživé bohatství nadějí, které se nikdy nenaplní.
Zkusme znovu nalézt úctu k těm, kteří mají tu nepříjemnou odvahu kazit nám radost pravdivým slovem. Protože jen na pravdě — jakkoli nepopulární — lze postavit dům, který nespadne při prvním větru. Všechno ostatní jsou jen kulisy z papíru.
Pravda je tichá a nevděčná.
Ale jen ona vydrží, když všechno ostatní umlkne.
Texty vznikají v rámci literárního projektu Trpělivá republika
