Článek
Pokud je chyba „tam nahoře“, my jsme jen svědky.
Ve skutečnosti vláda nevzniká náhodou. Je výsledkem dlouhého usazování toho, co společnost považuje za snesitelné. Ne ideálů, o nichž se mluví, ale návyků, s nimiž se žije. To, co nevyvolá odpor, se postupně stává normou.
Většina lidí netouží po složitém vysvětlování. Ne z neznalosti, ale z únavy. Svět je nepřehledný a život náročný, a tak přitažlivost jednoduchých odpovědí roste. Jednoznačné příčiny, jasně určení viníci, rychlá úleva. Pravdivost ustupuje srozumitelnosti.
V takovém prostředí se politika mění. Přestává spravovat skutečnost a začíná spravovat emoce. Nabízí výklady, které nezatěžují přemýšlením. Osobní neúspěch dostává vnější příčinu a složité problémy získávají jednoduché vysvětlení. Svět se stává přehledným, i když neodpovídá skutečnosti.
Vláda, která z tohoto nastavení vzejde, není výjimkou ani selháním. Je pokračováním. Je obrazem společnosti, která si zvolila klid před nepohodlnými otázkami a jednoduchost před přesností. Ne proto, že by byla špatná, ale proto, že byla unavená.
Zrcadlo nebývá lichotivé. Přesto má smysl se do něj dívat. Ne kvůli obviňování, ale kvůli porozumění. Dokud budeme vládu považovat za cizí těleso, nepochopíme, že vzniká ze stejného materiálu jako naše každodenní volby.
Změna nezačíná výměnou tváří. Začíná ochotou snést složitost a připustit, že ne všechno má jednoho viníka. Je to pomalá práce, bez potlesku a bez záruk.
Protože vláda není omylem v systému.
Je jeho nejpřesnějším otiskem.
Text vzniká v rámci projektu Trpělivá republika
